Americké drama, které vychází z krátkometrážního oscarového dokumentu a napsal ho scenárista úspěšného filmu Philadelphia, je inspirované skutečným milostným příběhem Laurel Hesterové (Julianne Moore) a Stacie Andreeové (Ellen Page) a jejich bojem za spravedlnost. Když se vyznamenaná policejní detektivka Laurel z New Jersey dozví, že má rakovinu, chce nechat převést těžce vydřenou vdovskou penzi na svou registrovanou partnerku Stacie. Úředníci se však spiknou, aby jí v tom zabránili. Neústupný detektiv Dane Wells (Michael Shannon) a aktivista Steven Goldstein (Steve Carell) spojí své síly na Laurelinu obranu a sjednotí policejní důstojníky i běžné občany, aby podpořili jejich boj za rovnoprávnost.
Dost vadilo, že už zase umírá Julianne Moore, dále Ellen Page je největší castingový fail za hodně dlouho (kdo si počká na fotky u závěrečných titulků, rozhodně neuvidí drobňoučkou Stacie, ale pořádný kus ženské), a fakt, že se v roli gay-žida aktivisty měl původně objevit Galifianikis..co dodat. Z důchodu prostě povolali scénaristu Philadelpie, ať jim ze zajímavého příběhu udělá další citovou ždímačku. Navíc kdo čekal po parádním Rande na jednu noc, s čím kdy konečně zase příjde Sollett, tak tady to má.
Na začátek nutno podotknout, že film má dvě vyvážené a rovnocenné roviny - jednak komorní drama o smiřování se se smrtí milovaného člověka (známe například ze Still Alice nebo Third Star nebo My Sister's Keeper, všechny velice doporučuju) a jednak spor s úřadem a postupná aktivizace společnosti. V první rovině beze sporu exceluje dvojka Ellen & Julianne, o jejichž hereckém umu nelze pochybovat a vychvalovat jejich herectví by bylo celkem zbytečné. Ve druhé rovině pak přebírá obrazně i doslova otěže výborný Michael Shannon, kterému sekunduje několik dobře napsaných vedlejších postav a různé milé mini zvraty. Začátek je sice vlažnější, ale tohle drama poctivě buduje atmošku a ke konci má pořádné grády, tedy ve smyslu festivalové / angažované produkce. Ve finále se obě výše nastíněné roviny propojí a musím se přiznat, že na mě ten závěr na pokraji patosu fakt dojal! Freeheld je očividně s obrovským nadšením vytvořená a zručně natočená oslava rovnosti, spravedlnosti, sounáležitosti, angažovaného aktivismu a podobných věcí. A to zkrátka oceňuju. P.S. Hudba z dílny Hanse Zimmera sedí parádně, i když moc prostoru nedostává... díkybohu :-)