Řemeslo má zlaté dno. Ovšem jen v případě, že ho člověk umí. To se však o dvojici Paolo Villaggio a Renato Pozzeto rozhodně říct nedá. Vrhají se do práce s těmi nejlepšími úmysly, ale všude, kam vlezou, nadělají spoušť. Mají totiž obě ruce levé! Jako údržbáři v kostele moc úspěchu nemají. Jako automechanici na benzínové pumpě zničí několik aut a raději sami odcházejí. Zkoušejí také prodávat vysavače po domech. V jednom hotelu udělají takovou škodu, že tu musí rok pracovat zadarmo. Otevřou si dokonce pohřební ústav, ale po ztracení nebožtíka a zmlácení vdovy to vzdají. Nakonec dostanou nabídku pracovat jako dvojníci, netuší však, že jim jde o život. Jako vždy, když se člověk zaplete s mafií. Ještě, že jejich anděl strážný nad nimi bdí!
Bláznivá italská komedie, která je sledem neuvěřitelných dobrodružství dvou packalů, kteří zlikvidují vše na co sáhnou. Extrémně jednoduchý snímek, skrývající povedené i neskutečně trapné vtípky.
Paolo Villaggio a Renato Pozzetto. Italští komici spolu ve filmu. A pozor, bránice dostane velice zabrat. Snímek nemá samostatný děj. Jedná se o povídkový počin, kde oba vystupují v různých pracovních pozicích. A jak jsme u nich zvyklí, na co sáhnou to pokazí, kde se objeví tam tráva neroste. Směska gagů, která nikoho nenechá poklidu. Tedy pokud má ten dotyčný smysl pro humor. Na vyženění špatné nálady vynikající lék.
V dětství jsem u tohohle často brečel smíchy a teď vlastně taky. Je trochu škoda, že film je jen sbírkou scének bez nějakého souvislého děje. Jinak u mě boduje hlavně ta první polovina (kostel, hotel, benzinka), v té druhé už to bylo mírně slabší (pohřebáci, pláž, mafiáni).