Malého chlapce vzali jeho dodeček a tatínek poprvé do práce. Na staré dřevěné lodi zakotví uprostřed moře a čekají. K jeho překvapení, otec ani děda nedělají nějakou běžnou práci. Bude je následovat a pokračovat v tradici nebo si zvolí vlastní cestu?
První film a rovnou to nejlepší, co jsem v tomto ročníku viděl. Což je smutné, protože nedosahuje kvalit lepších snímků z předchozích ročníků, jednoduše řečeno jednooký mezi slepými králem. Příběh o generačním rozporu mezi otcem, synem a vnukem, který se odehrává v dost poetickém a snovém světě — přímo na měsíci. Bylo milé vidět malého hošíka, který se coby následovník tradice učí nové věci od svých dvou mužských vzorů, kteří by však syna (potažmo vnuka) učili věci nejraději přesně podle sebe. Synek na to ale jde od lesa a dělá věci po svém, což nakonec obohatí úplně všechny. Ano, téma rodinného konfliktu je časté, ale nezlobím se. V tomto případě to bylo podáno celkem hezky, ale jak jsem již psal — žádný zázrak to nebyl. [Oscary 2011]
Postavy jsou pojmenovány podle italských výrazů: "bambino" (dítě), "papa" (tatínek) a "nonno" (dědeček).
Animátoři byli ovlivněni díly spisovatele a ilustrátora Antoina de Saint-Exupéryho, animátora Hayao Miyazakiho a kreslíře Osvalda Cavandoliho.
Režisér Enrico Casarosa se nechal inspirovat především povídkou Itala Calvina "The Distance of the Moon" o rodině, která dokázala cestovat na Měsíc a sklízet jeho půdu, a klasickou pohádkou spisovatele a ilustrátora Antoina de Saint-Exupéryho "Malý princ" o mimozemském chlapci, který se staral o zahradu na malé planetě, na níž žil.