Name: Hannah Arendt
Released: 2012
Duration: 113 min
Rating: 71
Cast: Barbara Sukowa, Axel Milberg, Janet McTeer, Julia Jentsch, Nicholas Woodeson

Když roku 1961 vstupuje Hannah Arendt do soudní místnosti, aby pro renomovaný New Yorker napsala o procesu s Adolfem Eichmannem, očekává setkání s monstrem. Místo toho však potkává Nikoho – banální průměrnost Eichmanna nesedí k neuvěřitelnému zlu jeho činů. Tento protiklad Arendt na dlouhou dobu zaměstná. Zpět v New Yorku pročítá stovky stran aktů a diskutuje s přáteli. Od roku 1963 pak vydává sérii článků „Eichmann v Jeruzalémě". Svou tezí o banalitě zla šokuje Arendt celý svět a reakce jsou zničující: autorka je znevažována, objevují se noví nepřátelé a staří přátelé se od ní naopak odvracejí. Přesto zůstává Arendt ve svých postojích neoblomná – protože chce pochopit, i když to často znamená „myslet až tam, kde to bolí". (Das Filmfest)

Herci a tvůrci 53

Barbara Sukowa

Hannah Arendtová

Axel Milberg

Heinrich Blücher

Janet McTeer

Mary McCarthyová

Julia Jentsch

Lotte Köhlerová

Nicholas Woodeson

William Shawn

Megan Gay

Francis Wells

Režie:

Margarethe von Trotta

Scénář:

Pam KatzMargarethe von TrottaPamela Katz

Hudba:

André Mergenthaler

Komentáře k filmu Hannah Arendt 2

xxmartinxx

22 532 bodů 18. 8. 2016

Hannah Arendt je dobrý film, protože být dobrý musí. Kvalitu mu dodává téma a kontext. Ale onen film samotný jako médium pro mě vyčnívá leda tím, jak postrádá jakékoliv kvality. Člověk by hledal až paralelu k "nobody" Eichmannovi. Každopádně režijní rozhodnutí mi přišla buď "ošklivá" (nejsem fanda měkkého skoro monochromního obrazu), nebo vyloženě hloupá (natáčet ve widescreenu, když stejně všechno cpu na střed a ještě musím bezradně zapracovávat archivní akademický formát). Film je mimochodem o tom, jak je Eichmann nevyčnívající člověk, a přitom užitím dobových materiálů z filmů stylisticky vypadává a je mu propůjčena pozice výrazné historické figury, která jako jediná (i oproti třeba Heideggerovi) nemůže být obsazena hercem. Prostě bordel vyprávěný zároveň fádně a rutinně. Když se takovýhle film navěsí na hodnotné myšlenky, jde pro mě o stejnou berličku, jako když se blockbuster s rozpočtem 200 mega navěsí na CGI. Nebudu chválit něco, co je samozřejmost, popřípadě čehož kvalita existuje bez ohledu na tento film. Hannah Arendt je definice zbytečnosti. Je to navíc moc dlouhé a nudné i na to, aby se to aspoň pustilo dětem ve školách a zvládlo to ono téma popularizovat, což by byl jediný užitek.

Klajnik

9 173 bodů 11. 12. 2021

Hannah Arendt je nosná postava a její kniha "Eichmann v Jeruzalémě" je velmi zajímavé filosofické dílo, protože poukázalo na skutečnost banálního zla, které činí ti, kdož se zřekli být člověkem. Od dob Sokrata a Platóna se za myšlení považuje tichý vnitřní dialog. Člověk totiž myslí, ale Eichmann tak nečinil. On totiž jen dobře dělal svou práci. Byl to byrokrat - žádná lidská zrůda. Sám prý proti Židům nic neměl, on jenom plnil rozkazy. Čest si spojoval s plněním rozkazů a přísahou vůdci. Toto je nejzajímavější a rovina filmu, ale člověk, který dílo četl, by touto rovinou filmu přirozeně tak zaujat nebyl, protože by ji už poznal v mnohem širším měřítku. Člověk zcela neznalý by se pak mohl ztrácet o něco více a tím i nudit. Zbytek filmu, který reflektuje Arendtiny vztahy s lidmi a protíná život s dílem už není tak úderný. Mnohdy je spíše mdlý a nudný. Filmu by slušela dravější režie (kteráž to by umožnila nabít film více obsahem) i osobitější technické zpracování. Film samotný je totiž těžce nevýrazný. Tvůrci vůbec nepracovali s možnostmi tohoto média a natočili tak těžce nevýrazný film. Highlightem film je závěrečná přednáška.