Hubert Minel nemá rád svou matku. Sedmnáctiletý mladík jí domýšlivě opovrhuje a vidí jen nevkusné svetry, kýčovité dekorace a drobky uvízlé v koutku jejích úst, když žvýká. Kromě těchto iritujících přízemních maličkostí se však na jejich vztahu podepsala také výchova plná manipulace a zneužívání pocitu viny. Hubert, zmatený a rozervaný milujícím a zároveň nenávistným vztahem, který ho každý den víc a víc užírá, se prodírá mystériem dospívání obyčejně a typicky. Objevuje krásy umění, zkouší zakázané, otevírá se přátelům, sexu a společenskému vyloučení.
Oproti režisérovu novějšímu snímku, ještě méně propracované a emočně nabité, přesto však působivé, bohužel docela jednotvárné. Vzhledem k věku režiséra, scénáristy a herce v jednom, obdivuhodné.
Žádná hluboká sonda do nitra rozdrásaného vztahu dvou lidí, jenž mají společnou krev ale né duši, se nekoná. Pouze povrchní pořvávání. Nic k zamyšlení. Prázdné a naprosto neuchvacující. Má laťka kvality stojí výš.
Pěkné, na debut určitě, ale nevím - nedostalo mě to. Možná toho Dolan chtěl říct moc a zároveň toho řekl moc málo... Převést na plátno pár hádek, které známe všichni, a obalit je homosexualitou nestačí.