Fantaskně-morbidní romance mezi životem a smrtí.
Enoch Brae po náhlé smrti rodičů opouští školu a životem prochází provázen duchem japonského pilota kamikaze. Jeho posedlost smrtí se mimo jiné projevuje tím, že se bez příčiny objevuje na pohřbech neznámých lidí. Na jednom takovém se setkává s okouzlující Annabel Cotton, jež je jeho zdánlivým protipólem: miluje život a společnost. Spojuje je ovšem porozumění a cit pro blízkost srmti: Annabel pracuje s dětmi nemocnými rakovinou, Enoch získal svou vnímavost po neštěstí, které se stalo rodičům. Rozhodnou se pro společnou budoucnost, a když je u Annabel zjištěna rakovina a zbývají jim pouze tři společné měsíce, rozhodnou se proti smrti nebojovat a svůj zbývající společný čas si užít podle svých představ.
V české distribuci pod názvem Neklid.
Neobvyklá ale koukatelná a zajímavá romance o rozdílné dvojici, která si k sobě dokáže najít cestu, ačkoliv to nemůže být na dlouho. Nic objevného ale převážně herci dokáží potěšit.
50/50 bez Setha Rogena, ironického a uvolněného nadhledu a s prazvláštní dvojkou, které jsem to moc nevěřil (a navíc pro mě byli svými charaktery moc vzdálení, abych jim nějak fandil). Za pár dní mi to vyšumí z hlavy...
Nikdy by mě ani nenapadlo, že film s podobnou tématikou dokáže člověka pohladit po duši. Restless si mě naprosto získal, líbila se mi jemnost a citlivost vložená do každého záběru. Neuvěřitelně příjemné dialogy, skutečně balzám pro mé uši. A možná, že to teď bude znít fakt divně, ale tento film s všudy přítomnou smrtí a pohřby je jeden z nejpříjemnějších filmů, jaký jsem v posledních týdnech viděla. A i když došlo na slzy, tak jsem zároveň nemohla smazat úsměv z tváře. Kašlu na ten jednodušší příběh, kašlu na lehce podivnější závěrečné minuty, myslím právě jen na ten úsměv, který já měla od začátku do konce. Kolik filmů to dokáže?