Chrustyn
43 674 bodů •
6
Na svou dobu nezvykle působivý a atmosferický thriller zaměřující se převážně na chování lidí v krajních situacích než na úvodního vraha malých dětí.
Komentáře a recenze 7
Dle počtu bodů
Pete69
32 609 bodů •
8
Na rok 1931 je to skvěle natočená detektivka, či thriller.. hodně nadčasový snímek, ať už scénářem, nebo po technické stránce. Peter Lorre dokonalý psychopat s vykulenýma očima, příběh je to odvážný a mrazivý. Nechápu, že tak skvělý snímek mi tak dlouho unikal. Paráda.
xxmartinxx
22 532 bodů •
8
Odvážné drama, které už sice dnes působí tak trochu překonaně, ale rozhodně není "jen" první svého druhu. Závěrečné scény jsou perfektní. Jen mi vadí zdlouhavost. 70%
Sheldon
16 079 bodů •
8.5
Vrah mezi námi (M) je film z roku 1931 a je to zřejmě jeden z prvních filmů o sériových vrazích. Režisér Fritz Lang natočil tento snímek s Peterem Lorrem, tedy hercem z našeho československého prostoru. Hans Beckert (Peter Lorre) je vrah dětí a v patách mu je jak policie, tak místní podsvětí. Klíčem celého vyprávění je pak dvojí zúčtování, oficiální spravedlnosti a mafiánských bossů. Hrůzný film v žánru přináší i prvek vznášejícího balónku, který dnes už znají snad opravdu všichni.
lamps
15 320 bodů •
8.5
Jeden z raných filmů-noir, po filmařské stránce splňující snad všechny předpoklady, které dělaly tento klasický žánr tak krásným a osobitým. Atmosféra tuhá, že by se ani krájet nedala, mrazivý a do detailů propracovaný příběh, přesvědčivě zahraný zabiják a samozřejmě útočný politický přesah, který v tomto případě cílí kritiku takovým způsobem, že snímek je svým poselstvím aktuální i v dnešní době (a bohužel asi ještě dlouho bude). Na "Emko" by se měli povinně podívat všichni vysoce postavení politikové, a následně o něm ještě hodně dlouho přemýšlet. :)
hrona
6 978 bodů •
10
Na svoji dobu velice silný a emotivní snímek. Hon na vraha malých holčiček ve fiktivním městě, do kterého se zapojí úplně každý, od policistů, žebráků až po celé podsvětí. Z počátku film ukazuje nevraživost a podezírání, po té určitou pospolitost, sounáležení a spolupracování ke konečnému vyřešení. Z druhé strany vraha, který má své zavedené rituály a zvyky ve skvělém podání Petera Porre. Nadčasově natočený příběh řeší a podtrhuje občanský postoj k hrůzným činům a a nakonec vrcholí debatou o vině a trestu. Podtrtženo sečteno, zkrátka mazec...
Renfield
2 979 bodů •
9.5
Naivně jsem si myslel, že matka z úvodu filmu bude mít v jeho dalším dění jednu z hlavních rolí. Jenže tak tomu není a není tomu tak ani u jiných, co přicházejí a zase mizí, nebo se ještě jednou dvakrát objeví. Fritz Lang celou první polovinu vypráví bez hlavního hrdiny, sledujeme, co udělá s obyvateli města přítomnost vraha mezi nimi. Strach a obavy jsou všudypřítomné, ať už jsou motivace lidí jakékoliv... nadčasová forma vyprávění prostě nadchne! Ale zdaleka nejen ta, vzhledem k velkému množství dialogů jsem si říkal, že Lang musel být příchodem zvukového filmu opravdu nadšen a snad i byl, ale na ten němý rozhodně nezanevřel. Je tu více pasáží, kterým právě ono ticho (a to ticho naprosté), dodává na atmosféře, vypráví v nich pouze kamera, její fantastické kompozice. Patrné je to zase již v úvodu filmu, pohledy na prázdné schodiště řeknou vše... a co teprve míč, či balónek mezi dráty. Jedním z vrcholů je samozřejmě i scéna, podle které se film jmenuje, pronásledování vraha a otisk písmene M! V této části zase přichází jeden ze skvostných pohledů kamery a to pohled z okna, když je vrah poprvé obklíčen. Domovní kompozice připomenou Polanského, ty v hostinci, ve kterých kamera proplouvá mezi hosty, téměř naráží do jejich tváří, aby vzápětí zmizela do úplně jiné scény, zase například Triera. Ale třeba je to v těchto případech jen pocit, každopádně častá inspirace jiných jistě byla a to včetně výborného střihu. "Prolínací" scéna dvou naprosto odlišných porad, v nichž ale jde o to jedno, nebo výslech na policejní stanici a k němu záběry škod v domě, výborné. Čímž se konečně dostávám do poloviny druhé, kde již vystupuje onen hlavní "hrdina", který je pojat takovým způsobem, že se mu musí občas fandit (minimálně, ale přesto). Samozřejmě jde především o závěr, jeho obhajobu ve vrcholné scéně soudu... řekněme lidového, žebráckého? Možná. Každopádně Peter Lorre je zdaleka nejen zde, ale zde především neskutečný, právě díky němu platí výše zmíněné. Třešničkou na hodně pokřiveném, atmosférou stále expresionistickém dortu budiž to, že Lang nabízí jedinečný pohled do policejní práce, dá se říci dobové, ale ono se to zase tak neodlišuje. A závěr, který klade zásadní otázku, odpověď na ni je na každém.