Operace Black Bag (2025)
7
5 414
76. TopUživatelPromítač ve znojemském Kině Svět.
https://www.instagram.com/martinkocabphoto/ Jihomoravský, Znojmo, Česká republikaHodnocení 2 768
Komentáře 532
Operace Black Bag (2025)
7
Rychlý nástup Fassbendera na scénu a jeho pronásledování na schůzku v klubu budí dojem velkého filmu. Hned další scéna ale otáčí a zavírá postavy na večeři v jedné místnosti, z velkého filmu je stylová konverzačka, aniž by slevila z dokonalé formy, která je u Stevena Soderbergha potěšitelným standardem. Vypadá to velmi stylově, od kamery, která umí být i v dialogových scénách v pohybu, přes střih a dopředu to ženoucí hudbu, až po kostýmy. V první polovině funguje poznávání postav skrze dialogy (večeře!), druhá je více špionážní, ale také nadsazená, s až příliš rychlým závěrem. Překvapila Marisa Abela, to Michael Fassbender má jednu z postav, které mu prostě sednou, těch momentů, kdy působil jako člověk, nebylo mnoho. Příjemná stylová jednohubka, ale nic víc.
Četa (1986)
8
Proč dokončovat vysokou, když je zrovna k mání příležitost zažít skutečný adrenalin, poznat život a nečekaně i smrt. Prostě si udělat na chvíli prázdniny a zajet do Vietnamu, vždyť to po návratu může vypadat tak dobře. Nakonec to Chrisovo poznávání válečných hrůz a střízlivění z ideálů není tím nejzajímavějším, což je škoda, protože logicky ten prostor má. Charlie Sheen absolutně nestačí na Willema Dafoa a Toma Berengera, jeho Chris se i přes prožité hrůzy vyvíjí minimálně, souboj zmíněné dvojice seržantů tak brzy poutá veškerou pozornost. Oliver Stone však nevypráví komplexní příběh, spíše se soustředí na zobrazení prožitých hrůz, což sice dělá na výbornou, ale výší možnosti tu zkrátka byly. Ani Eliasův slavný moment tak nemá takový dopad, své dělá i přehnaná teatrálnost. To Barnes v závěru funguje lépe, Berenger má také více času na jeho vykreslení. Nakonec stačí málo, on a Elias u řeky a především vesnice, něco šíleného. Scéna první noční hlídky zase výborně pracuje s pocitem strachu, je jasné, že tam jsou, ale nejsou vidět. Závěr potom není nic jiného než absolutní jatka. Tři scény, tři podoby války, aby měli všichni představu.
Song Without a Name (2020)
8
Náročné, jako cesta hlavní hrdinky ke dveřím "kliniky". Beznadějné, jako její následný nářek za nimi. A to i přes mírný náznak zlepšení přetrvává. Na beznaději nic nemění ani závěrečná otázka, právě naopak. Pamela Mendoza je ve své roli výborná, prožíval jsem s ní každý moment, obzvlášť ty výše popsané. Zaujme i lehce nenápadná hudba, kombinovaná s řekněme folkovými motivy. A samozřejmě kamera, jenž do nádherného čtvercového formátu sází jednu povedenou kompozici za druhou. Nezapomenu právě na schody ke dveřím kliniky, nebo několik záběrů z dálky na postavu jdoucí krajinou. To vše v černobílé, která zážitek ještě prohloubí.
The Swallows of Kabul (2019)
8
Primárně příběh dvou párů, do jejichž životů však tvrdě zasáhnou tehdejší a zřejmě i dnešní poměry v zemi. Sympatie si oba získávají velmi rychle, přes úvodní dění je tomu však především díky dámským polovičkám. Optimistická Zunaira, jenž si zřejmě plně neuvědomuje nebezpečí některých situací a nemocná Mussarat, kterou trápí především to, že už nemůže být "plnohodnotnou" ženou svému muži. Propojení jejich životů je tragické, ale nakonec nejen to propojení. Příjemná animace podtrhuje atmosféru dění stejně, jako to dokáže s krásou a nemocí. Velmi silný příběh, jenž má několik vrcholů.
The Projectionist (2019)
6
Příběh tohoto zvláštního samotáře, byl pro mě díky jeho profesi takovou příjemnou povinností. Také jsou scény promítání příjemně magické, nádherně nasvícené, v náročnějším příběhu působí jako chvíle oddechu. Častěji než klasické filmy se ale promítá pro příběh zásadnější domácí video. A dává tušit, že hledání cesty k nové "pomocnici", nebude pro Elisea tím jediným hledáním.
Oblíbené
Oblíbená díla
Oblíbení tvůrci
+8