Recenze filmu Amarcord

74%

Komentáře a recenze 10

Dle počtu bodů
Pete69
Pete69
33 033 bodů
8
Krásně natočený snímek.. lidsky, autenticky.. Příběh z doby dospívání Felliiniho samotného a osudy lidí kolem něj. Obyčejné až krásné. I když se film okrajově dotkne nástupu Mussoliniho k moci, jsem rád, že to nebyla hlavní dějová linka a divák si užije dnes již takto prakticky nenatočitelný život Italů ve třicátých letech.
kunafix
kunafix
20 062 bodů
0
Italskej film, kde pochopíte, co znamená "itálie" v domácnosti. Fellini může vzpomínat na své dospívání. Ať si vzpomíná. Ale co na tom každej vidí? Má to být komedie? Kde je pak humor? Proč to všechny ostatní baví a mě ne? Dost úchylné mi přišlo očumování tlustejch prdelí čtyřicetiletejch bab a jiné představy (no jestli ve svém dospívání onanoval při těchto představách i Fellini, tak chápu, že točí takový blbosti). A proč se to vůbec jmenuje Amarcord? Kua dyť je to úplně nesmyslný. A co má každej s tou prsatou trafikantkou? Se z ní mám udělat? Ježiš a jak je to dlouhý! Bio Ráj byla úplně stejná blbost...
Fingon
16 896 bodů
6
Během první hodiny jsem byl příjemně překvapen tím, že se Fellinimu povedl další film, na který se můžu koukat bez pocitu nudy. Ta se ale vzápětí vynořila a zbytek byl už jen tradiční blábol, na který jsem od tohoto režiséra bohužel zvyklý.
Sheldon
Sheldon
16 079 bodů
10
A m´arcord – vzpomínám si. Fellini celý život vehementně popíral, že jeho film jsou jeho memoáry a čím víc e o tom mlžil, tím jasněji to bylo všem jasné. Jen si přečtěte jeho memoáry a pak si pusťte film. Obrazy ve vaší mysli oživnou, postavy, které jste si jen představovali získají konkrétní rozměr. Trafikantka s obřími ňadry:,,Byla válka a tlustá žena ve mně vždy symbolizovala dojem blahobytu“, nádherně oblečená žena v kině na drahých místech:,,Přelezl jsem až k ní a chytil jí za ruku. Pak jsem se jí po letech snažil najít a když jsem tu stařenu uviděl, zbaběle jsem prchl.“ Co na tom, že to nemá děj. Co na tom, že to nemá jasně definované hrdiny. Amarcord se nemůže jenom vidět, musí se prožít. Fellini za snímek dostal dalšího Oskara a pověst nejosobnějšího filmového tvůrce všech dob, jehož filmová řeč je mezinárodně srozumitelná natolik, že dojme diváky po celé planetě a je úplně jedno, jestli byli někdy u Jadranu nebo ne.
Spooner
Spooner
15 887 bodů
6
Tradiční Fellini se svojí kritikou společnosti, fašismu, s občas velice svěžím humorem a svojí nezaměnitelnou poetikou. Ovšem s poetikou, se kterou mám u mistra zatím pořád tak trochu problémy a která mě hlavně u tohoto snímku nijak neoslovila. Jinak ten film naprosto uznávám, jenom pod tu kůži mi to nejde vlízt.
lamps
lamps
15 327 bodů
8.5
Vrchol Felliniho tvorby sice i nadále představuje existenciální Sladký život, ale tohle dílo rozhodně pohladí po duši tak, jako málokterý snímek z evropských luhů a hájů oné doby. Lehce svérázný a obscénní, avšak láskyplný, silně poetický, ale naprosto srozumitelný a dějově rytmický pohled na jeden rok v jednom (ne)obyčejném italském městečku, který je nejen formálně okouzlující a zábavný, ale hlavně - ve svém líčení nezkrotné erotické touhy v období puberty nebo úsměvných peripetií v dlouholetém rodinném svazku - veskrze nadčasový a pravdivý.. Kdo také nemá v okolí svého bydliště vlastní čarokrásnou Štístku, prsatou Trafikářku, bláznivého pohádkáře nebo věčně nadrženou nymfu Lišku....? :)
cerfik
cerfik
7 933 bodů
10
Filmový poklad od geniálního mistra filmu jménem Federico Fellini, snad povinnost pro každého filmového fandu. Co víc napsat ... namám slov.
Siddharta
Siddharta
1 768 bodů
9
Něco, co se vlastně blíží v hloubi duše českým Homolkům
ZaS
ZaS
687 bodů
5
Podle popisku "Drama, Komedie". Podle mě ani jedno. Spíše jen série příběhů, motivovaných patrně Felliniho vzpomínkami, ukazující život obyčejných italů v první polovině 20. století. Nijak zvlášť mě to nezaujalo.
Smazaný uživatel
0 bodů
8
Napodruhé a s nepoměrně větší znalostí Felliniho uznávám, že jde o film s jistým kouzlem, ale nějak mu nedokážu podlehnout. Řím se pohyboval na hranici nostalgie a dekadence, což ho dělalo zajímavým. Tohle už je jen nostalgie, což (navíc v kontrastu s dnešní italskou tvorbou, zvlášť od Tornatoreho) spíš irituje než cokoliv jiného. Fellini byl ale první, tak budiž.