Film o mladých pro mladé plný muziky a nevázaného života. Pokud patříte do skupiny lidí, kteří ujíždějí na technu a vědí co znamená hip-hop a jungle klidně si 1-2 hvězdy přidejte..
Jak říká Bill Hicks: ´Svět je šílenej, ale jsem pyšnej, že do něj patřím.´ Velká Británie a filmová prezentace taneční hudby a klubové scény. Je víkend a jde se pařit. Víkend plný chlastu, drog, sexu a hudby. V podstatě jde o to, že přesně takto se mluví o partypeoples a tento snímek si z toho vyloženě dělá legraci. Rozhovor dvou děvčat s televizní reportérkou na téma braní drog budiž jedním příkladem za všechny. Téma tak ponechává se rozhodnout, zda to dobré převažuje nad špatným. Braní drog je prostě nesmysl. Mládež se baví a je jedno o jaký druh hudby se jedná. Snímek je dnes už i takovou filmovou vzpomínkou na 90. léta, kdy byla taneční hudba na vrcholu a kdy si to dnešní čtyřicátníci užívali. Jedná se o nejlepší filmovou výpověď tohoto druhu pohrávající si s realitou a absurdnem. Vyobrazuje britskou klubovou kulturu, tzv. generační mládeže a jejich typický komunikační problém se starší generací. K tomu grandiózní soundtrack, ohromující klubová atmosféra a prostě radost ze života. To vše v osvěžujícím realismu se smyslem pro humor. Více upřímnosti tu snad být už ani nemohlo. Mít nejlepší kamarády a jít s nimi na party je to nejlepší, co může mladého člověka v životě potkat. A o to tu jde především.
Já tohle prostě rád. Britský humor a jeho osobité podání, zajímavá studie welšské (heh:)) mládeže a moderní kultury. Dal bych klidně i za 5, kdybych byl hulič a ujížděl na těch strašnejch klubárnách:-), ale i tak se mi to líbilo. Ale přišlo mi, že takovýchto filmů lze natočit nespočet a pořád to bude celkem dobré... Zkrátka, kdo má rád britskou filmařskou školu a je mu pod třicet, neměl by být zklamán;-)