xxmartinxx
22 490 bodů •
10
Ztráta dětství při vstupu do dospělosti jako největší životní trauma nebyla nikdy tak hmatatelná. Už dlouho jsem u filmu nezažil takové intuitivní vtažení do svého světa, který je nekonečně velký, plný nepopsatelného nebezpečí a potenciálu, přesto si v něm zatím postavy díky své bezprostřednosti dokážou opakovaně dělat hnízdečka klidu a pohody. Přestože tuší, že to tak nepůjde navždy. Hledání a nalézání okamžiků naivního, ale absolutního štěstí a jejich neúprosné pomíjení je tu skoro zdrcující.