Recenze filmu Už tě nemám rád

Dva vyděděnci připomenou vrstevníky z amerického filmu Až vyjde měsíc, kde podobná dvojice uprchne do divočiny. Zatímco Wes Anderson volí žánr něžně bizarní komedie, režisér a scenárista Zdeněk Jiráský svým hrdinům přiděluje drama s prvky road movie.

Podobně jako předchozí snímky Zdeňka Jiráského stojí i novinka o dospívajících dětech poněkud na okraji zájmu mainstreamu. Nejde o jednoduše vyložitelné, natož pak přímočaře zábavné dílo – ve své rozklíženosti a křehkosti však nabízí velmi sympatické střípky z prožívání mladistvých. Příznivci depresivních až bezútěšných podívaných si tedy rozhodně přijdou na své.

Když dělám retrospektivu celého filmu, nejsem si jistý jeho přínosem, protože celý únik dvou dětí je slepá ulička, která neskončí dobře. Ale ten film má také srdce, což se dá do recenze obtížně vepsat a musíte si to sami zažít v kině.

Jiráský i jeho spoluproducent Jordi Niubó si po novinářské projekci pochvalovali, že film nekoprodukovala žádná televize, díky čemuž měl scenárista a režisér absolutní tvůrčí svobodu. Výsledek je však ukázkou toho, že absolutní svoboda nemusí být vždy výhodou. „Druhé oči“ mohly sympatickému a nadčasovému tématu výrazně pomoci nejen v cestě za diváky.

Když nás najdou, tak nás zavřou. Nenajdou nás! S těmito slovy se vydávají dva teenageři na cestu. Jedno kam, jen aby byli co nejdál od svých rodin. Vypráví o tom nový snímek Zdeňka Jiráského Už tě nemám rád, který teď vstupuje do kin. Cesta je cíl – na rozdíl od Jacka Kerouaca toho hrdinové ale mnoho neprožijí a o jejich duši se toho také moc nedozvíme.