Film Semínko posvátného fíkovníku (The Seed of the Sacred Fig) se odehrává v politickými protesty zmítaném Teheránu. Vyšetřující soudce Revolučního soudu Iman žije v atmosféře všeprostupující paranoie a důvěřovat už nemůže ani vlastní rodině. Kdosi mu totiž sebral zbraň. Mohla to být jeho žena Najmeh, nebo dcery Rezvan a Sana? Iman doma pro jistotu zavede drastická bezpečnostní opatření. Snímek, který natočil slavný íránský režisér Mohammad Rasoulof, získal roku 2024 Zvláštní cenu na MFF v Cannes. Film byl podpořen programem Kreativní Evropa MEDIA.
Viditelně dost osobní záležitost a režisérská výpověď o své domovině. Bohužel jsem do filmu nedokázal proniknout a ty skoro tři hodiny byly pro tak banální příběh, úmorný.
Hodně silný, ale hlavně skvěle vygradovaný příběh jedné rodiny z Teheránu a popis toho, co s lidmi dělá autoritativní režim.
Mazec. Takhle dobře napsané postavy (obzvláště rodiče jsou nezapomenutelní) jsem dlouho nezažil. Konec mě sice přišel už dost přitažený za vlasy, ale jako celek skutečně mistrovské.
Hodně silný dramatický snímek. Název filmu jsem několikrát zahlédl, ale tak nějak mě nelákal. Teprve po přečtení skvělé recenze od Rimsyho si snímek získal mou pozornost a já ho chtěl vidět. A byla to silná podívaná. Režisér a scénárista Mohammad Rasoulof natočil film, který bude v divácích velmi dlouho rezonovat. V muslimských zemích ho nepřijmou, nicméně pro ostatní to bude velmi smutná sonda o životě dívek a žen v Íránu. Rasoulof si tímto snímkem v Íránu zavřel dveře, ale naštěstí se mu otevřeli dveře v demokraticky smýšlejících zemích. Režisér se nebojí bez příkras ukazovat, že postavení dívek a žen v Íránu má do svobodného života velmi daleko, nebojí se hlasitě kritizovat státní režim, fungovaní policie a soudů, a hlavně se nebojí kritizovat ortodoxní víru v systém, režim a samotného Boha. Jedna z nejsilnějších věcí na tomto snímku je ta, že Rasoulofa kritika není černobílá. Výborně je to zná na skvěle napsaný postavách Imana a Najmeh. Obě postavy si projdou určitým vývojem, prochází mnoha zkouškami, a krásně je režisér tlačí do čím dál nepříjemnější situací, abychom viděli jak se začínají hroutit a musí si vybrat, co je v životě opravdu důležité. Jestli víra v systém, stát a Boha s jeho pravidly. Nebo ke své rodině, dětem a roli ochránce své rodiny. Rasoulof napsal skvělé postavy, které mají mnoho vrstev, a místy je bolestivé sledovat, jak se charaktery rozhodují, a volí si svůj další osud. Velmi se mi líbilo jak se Rasoulofovi povedlo vykreslit konflikt mezi mladou a starší generací íránských žen, pohled na úděl ženy a pohled na budoucnost, která by jednou mohla přijít. Režisérovi se povedlo natočit velmi komplexní snímek a velkou zásluhu na tom má hlavní čtveřice herců, která předvádí výborné výkony. Missagh Zareh předvedl hodně silný výkon a ukradnul si pro sebe poslední třetinu filmu. Soheila Golestani je zde parádní a její proměna od začátku až do konce filmu je realistická a velmi silná. Mahsa Rostami hraje hodně dobře a svými dialogy si umí ukrást scénu pro sebe. Setareh Maleki svou postavu zahrála s přehledem a odvedla moc dobrý výkon. Film má spoustu působivých scén, nepříjemnou a hutnou atmosféru, kterou umocňují reálné záběry protestů a zásahů státních složek, což dokáže vyvolat pocit bezmoci. Jediné, co mi na filmu nesedlo je jeho délka. Skoro tři hodiny je moc, a kdyby byl film kratší a údernější, tak by to fungovalo o dost lépe. Semínko posvátného fíkovníku je hodně silný a povedený film, který se vyplatí vidět.