Recenze: Jmenuji se Oliver Tate

Režijní debut Richarda Ayoadeho (Moss v "IT Crowdu") se vyznačuje tím, že nemá téměř nic společného s britskými sitcomy. Naopak se zdá být hrozně, hrozně, hrozně moc inspirovaný filmy Wese Andersona, nejvíce pak jeho starším dílem Rushmore (kdo vymyslel jeho český název Jak jsem balil učitelku, je vůl). Ti hlavní hrdinové a ztvárnění světa kolem mají opravdu hodně společného.

Pokud jste Rushmore neviděli, následuje podrobnější vysvětlení, co tím vlastně myslím: Oliver je inteligentní, ale není dobrý student. Nedaří se mu ani v jiných oblastech života, protože je prostě příliš divný a vede divné niterné monology (které slyšíme). Následkem toho se nema moc s kým kamarádit, natož s kým chodit. Pak ho sbalí pyromanská úchylná spolužačka a současně začne manželská krize jeho velmi divných rodičů...

Film má skvělé momenty, ale (podobně jako slabší filmy Wese Andersona) je poněkud roztříštěný. Snaží se divoce ubíhat vpřed a používá k tomu nejeden audiovizuální trik, ale tím pouze maskuje nedotažený scénář. Je možné, že kniha, o jejíž adaptaci jde, dávala větší smysl. Ale ve filmu je spousta náznaků, které vypadají slibně, aniž by byly jakkoliv vytěženy.

Pokud bych měl popsat kompletní děj filmu, bylo by to vlastně neuvěřitelně triviální. Zábavnost a zajímavost spočívá v tom, JAK se to děje. Většinou se to děje zábavně a zajímavě, ale mohlo to být ještě o dost lepší, konzistentnější a méně útržkovité.

Každopádně, jako režijní debut je to velmi slušné a Ayoadeho možná čeká slavná budoucnost.

Hodnocení: 70%