Name: Imaginární lásky
Released: 2010
Duration: 97 min
Rating: 68
Cast: Monia Chokri, Niels Schneider, Xavier Dolan, Anne Dorval, Olivier Morin

Francis (Xavier Dolan) a Marie (Monia Chokri) jsou blízcí přátelé. Jednoho dne se u oběda seznámí s Nicolasem (Niels Schneider), venkovským mladíkem, který právě přijel do města. Jedna katastrofální schůzka následuje druhou. Ať už se odehrají ve skutečnosti nebo jen v představách, žádná nedopadne dobře a Francis i Marie jsou čím dál posedlejší předmětem jejich touhy. Čím víc oba zápolí o přízeň jejich nového kamaráda, tím hlubší trhliny dostává jejich kdysi neotřesitelné přátelství. Imaginární lásky, druhý film Xaviera Dolana je studií zamilovanosti. Sledujeme všechny stádia typického průběhu milostného příběhu, na začátku je seznámení, na konci slzy. Film odhaluje na pozadí jednoduché zápletky celou paletu fází lásky a jejího subjektivního vnímání – rozpoutané vášně, očekávání, smutek, ponížení a nakonec samota.

Herci a tvůrci 24

Monia Chokri

Marie

Niels Schneider

Nicolas

Xavier Dolan

Francis

Anne Dorval

Désirée

Olivier Morin

Young Man

Magalie Lépine Blondeau

Young Woman

Režie:

Xavier Dolan

Scénář:

Xavier Dolan

Hudba:

Dalida

Komentáře k filmu Imaginární lásky 4

xxmartinxx

22 532 bodů 23. 12. 2010

Je to moc zahleděné do sebe a umělecké na to, aby to mohlo být ještě cokoli jiného.

ZkuKol

12 290 bodů 21. 12. 2010

Velmi křehký drobnohled do osudů trojce přátel, z nichž většina nechce být jen přáteli a odmítají spolu hrát otevřenou hru. Herecky je to zvládlé na 110%, soustředěný výkon u všech hlavních představitelů, vše snímané pastelovou kamerou slečny/paní Biron, která si dokáže vyhrát s přírodou, obličejem i interiéry. Dolan staví hodně na emocích a větách jež zůstaly nevyřčeny. Námět je velmi zajímavý, ale tvůrci se snaží tvážit strašně inteligentně, ve filmu se většinu času děje méně než v posteli páru po diamantové svatbě, dialogy jsou často stravitelné jako hrouda rybího tuku a pak jsou některá uklouznutí (film chce být chytrým a několikrát pak zbytečně doslovně vysvětluje, až zbytečná symbolika), zpomalené žáběry jsou fajn, ale buď to s nima musítě umět (Peckinpah,Snyder,Woo) a nebo musí mít smysl a ne že se vám otráví. Soundtrack je moc příjemný, ale ikonická píseň z Kill Bill vol.1 trochu rušila (ač nejde o americký originál). Když to budě příště méně strojené a víc od srdce, bez žehlení a zbytečných pokusů o přesah, rád dám Xavierovi šanci, jinak pro mě zůstane víc únavným než zajímavým tvůrcem. Jsou tři a mají se rádi, někteří víc, ale neví kdo koho a kdy, a teď babo raď!... 60%

liborek_

7 283 bodů 15. 4. 2011

(Pozor, možný spoiler!) Imaginární lásky... Les Amours imaginaires... Do jisté míry to je studie zkoumající anatomii "patologické zamilovanosti", tedy fenoménu, který nemá s láskou nic společného, který se však za lásku rázně vydává; fenoménu, který je vlastní postmoderní společnosti a civilizaci mačkátek a bezdrátové komunikace. V hlavní roli je trojúhelník sestavený ze tří dutých stran a vyplněný prázdnem a frustrací. Základní linie je banální: Idol + dva sokové a postupná degradace vztahů založená na vzájemném boji o "lásku". Příběh je však nepodstatný, stejně jako (víceméně pouze zpestřující) detail že o idola bojují opačná pohlaví - každé ze své hetero- či homo-pozice. Podstatné je, že film celkem výstižně poodkrývá symptomy tuposti moderní formy mezilidských vztahů: Naprosto totální povrchnost, pozérství, pseudointelektuální exhibicionismus, ztrátu soudnosti, psychickou labilitu, nestálost-těkavost, nejistotu, nevyrovnanost, špatně skrývanou nucenost.... Postavy se v tomto filmu chovají dle stejných vzorců: žijí v iluzi vlastní jedinečnosti, avšak propast hlubokého narcismu jim neumožňuje širší pohled na svoje velice vypočitatelné myšlení a konání. A to se týká v podstatě všech postav ve filmu bez výjimky. Ve filmu vlastně není žádná sympatická postava. Jednotlivé postavy touží po vášnivé lásce, ale ve skutečnosti vlastně neví, co chtějí. Jde jim o uspokojení jakýchsi imaginárních potřeb, které sami neumějí definovat. Že jim jde pouze o sebe, je nutné dvakrát podtrhnout. Usilují o "lásku", pro ukojení sexuální potřeby - kterou dle všeho od lásky bez problému oddělují - si však chodí za neutrálními milenci... Nutně to musí mít za následek nesnesitelné psychické pnutí a frustraci. Bezvýchodnost takto degradovaného pojetí mezilidských vztahů pak akcentuje závěrečné vteřinové vystoupení nového idolu (Louis Garrel). Vše začíná nanovo... __ Film je zajímavě doplněn o zdánlivě nesouvislé osobní zpovědi dalších postav. Tyto zpovědi však mají zesilující účinek. Zajímavá je kamera i výběr hudby - přičemž jejich nejvtipnější kombinací jsou zpomalené záběry na Francis a Marii, které dokonale podtrhují jejich trapnost a marnost. Tento způsob života je tím zesměšněn. Jinak film má i pár slabých míst. Ne vše funguje úplně perfektně, ale celkový dojem je spíš kladný. 3,5*