martin-mickey-stusak
36 780 bodů •
8
I Luc Besson se nakonec nechal zlákat komiksovou popularitou. A tak sáhl po komiksu ryze evropském, samozřejmě francouzském, svým dobrodružstvím, důvtipem a humorem sobě vlastním nemálo podobnému slavnému Tintinovi a natočil snímek, dá se říci, pro celou rodinu, který je však potřeba pojmout tak, jak je. Je to jednoduché. Pokud neznáme Tardiho komiks „Adèle Blanc-Sec“, který vyšel asi v deseti svazcích a to někdy od 70. let, nemůžeme hodnotit snímek jako komiksovou adaptaci, ale pouze jako obyčejný běžný film plný fantazie a dobrodružství. Dobrodružství s oživenými mumiemi a dinosaury. Každý si jistojistě řekne, že dobrodružka Adèle je něco jako Indiana Jones v sukních, ale nakonec, proč ne. Taková škatulka je svým způsobem pocta. Celé dobrodružství se odehrává v roce 1912 v Paříži. To v rámci fantasie znamená mnohé. Luc Besson však na to nešel jako Hollywood, ale ryze evropskou cestou. Vytvořil filmové rodinné dobrodružství plného humoru a jisté skromnosti. A to je pro někoho kamenem úrazu. Nevytvořil nový příběh na základě komiksu, ale spojil dva komiksové sešity, tedy dva příběhy, čímž vlivem propojení v podstatě vzniklo něco jiného, což komiksoví fanoušci nemají zrovna moc v lásce. První filmový snímek o Asterixovi byl dokonce vytvořen z různých scének z několika komiksových sešitů a kupodivu to zafungovalo. Děj jako takový může bez roušky fantazie připadat hloupý, ale je fakt, že tohle se nikterak nebere vážně a naopak má v úmyslu diváky pouze pobavit. Po celou stopáž je udržováno rychlejší tempo a tak to má docela švih. Vizuální stránka obrazu jsko vždy ohromí. Na něčem takovém si Besson dal vždy záležet. A že ten komiks tedy vůbec neznáme? No a co? Proč si tím kazit filmovou zábavu. Snímek svůj účel splňuje, tak co. Obálka komiksu: https://images-na.ssl-images-amazon.com/images/S/cmx-images-prod/Item/668451/668451._SX360_QL80_TTD_.jpg
