Existenciální koktejl, který namíchal režisér Wojciech Smarzowski ve filmu Temný dům, je ještě hořčí než ten, který servíroval ve svém hraném debutu Svatba (Wesele) v roce 2004. Opět se ale jedná o ironický portrét polské společnosti. Film se odehrává ve dvou časových rovinách. V té první sledujeme Edwarda Środoně, jenž po smrti své manželky opouští pobřeží Baltu a stěhuje se za prací v JZD do zapadlého koutu Běščad. Po cestě narazí na dům manželů Dziabasových. Počáteční nedůvěra domácích se postupně ve jménu tradiční polské pohostinnosti mění v pijatiku, nesoucí se zprvu v přátelském duchu. Druhou rovinu tvoří vyšetřování hrůzné vraždy, která se onoho večera v domě Dziabasových odehrála. Hlavním podezřelým je Środoň. V průběhu vyšetřování se toho děje daleko víc.
Thriller vyprávějící o jedné noci, která začala jako alkoholická veselice a skončila brutální vraždou. Díky polské režii, kulisám i hercům, něco naprosto rozdílného, oproti americké produkci, ale ne pro každého stravitelné.
Polski film ži(v)je. Syrové detektivní drama o dvou časových rovinách. Bez nějaké sympatické postavy v nesympatickém komunistickém Polsku. Škoda, že takhle nějak nevypadalo Ondříčkovo Ve stínu (které sice boduje svým vymazleným vizuálem, ale co se týče příběhu a napětí, tak dost kulhá). 8/10
Označení "polské Fargo" je na místě. Fargo však mělo jednu nespornou výhodu. Neřešilo minulost, socialistické poměry, bylo "jen" černohumorné (no, té černé tam bylo víc :) Musím se tedy přiznat k jedné věci. Že hlavní svědek z druhé linie příběhu Edward je ten Edward, který se ocitne na hospodářské farmě, jsem si uvědomil až po delší době. Ty zkrácené vlasy ho úplně změnily :)