Léto roku 1941. Sovětský svaz je napaden fašistickým Německem. Na frontu odjíždí Ivan Petrovič Sincov, komunista. První dny války jsou otřesné. Sovětská letadla jsou jako kachny sestřelovány s oblohy německými stíhači, fronta je prolomena a Sincov zůstává s hrstkou vojáků v německém týlu. Starší politruk Sincov poprvé vidí účinky sovětské moci na vlastní oči. Ztrácí svou stranickou legitimaci. Jeho osud je zpečetěn. Tuto potupu může smýt pouze vlastní krví.
Dvoudílná válečná freska z doby napadení Sovětského svazu se jako obvykle točí kolem ohromného vlastenectví a velké věrnosti straně. Příběh komunisty Ivana Petroviče Sincova je prezentován takřka bez nadsázky a překvapivě i vcelku věrně. Bojovat za Sovětský svaz je otázka cti, ale pokud dotyčný ztratí stranickou legitimaci, náhle se i z něho stane nepřítel bez ohledu na jeho dosavadní zásluhy. A to se stane Sincovi, jenž na základě tohoto faktu okamžitě okusí sovětskou moc. Černobílý snímek tradičně daleko více vyznívá na autentičnosti, ale nic naplat, absence honosných válečných scén, jakými jsou sovětské válečné snímky proslulé, vytváří naprosto nudnou záležitost. Něco málo se tu sice objeví, ale to spíše aby se neřeklo. Tento filmový počin je tedy především konverzačním dílem, kde bohužel převládá mnoho hluchých a velice unavujících scén. Myšlenku to sice má, ale velmi ostré střihačské nůžky by si to jistojistě zasloužilo. A tak to může sloužit leda tak jako doplněk sovětské tvorby o 2. světové válce a nic víc.