Bylo nebylo v nacisty okupované Francii.......... Quentin Tarantino natočil skvělý válečný film. Alternativní historie dokáže vyčarovat zrak i těm kteří znají historii průběžné a i když je to místy až WTF je to super.
Quentin natočil svůj nejšíře přístupný film. I přes 150 min. velmi dobře odsýpá, ačkoli trailery slibovali zhola něco jiného - pozitivní je, že nic neprozradili, co se děje týká. Herci jsou podle zvyku za jendna a to i Diane a Til!! Příběh je vynikající a dialogy vybroušené. Ale proč zas ty kapitoly, když to není vůbec nutné? Proč si tak ošetřený scénář občas pomáhá takovými berličkami ( že by odkazy na oblíbené "špatné" filmy?). Citací a hlášek tuny, ale jsou podřízeny ději a ne naopak, jako u Auto zabiják apod.. Prostě po smršti 90. let (Gauneři, Pulp Fiction a Jackie Brown) nejlepší film od Tarantina, který navíc ocení i průměrný divák (prostě klasická povedená postmoderna).. 80% PS: pověsti o Waltzovi nelžou a Pitt je jen vedlejší role, která ovšem setsakra baví!
Vyšším stupněm slova ohromující je ochromující. Film člověka obklopí a ochromí, takže jediné, co se dá dělat, je nenasytně se dívat a dívat... Hanebný Pancharti, to je geniální a propracovaná mrazivá tarantovka, kde nacistická okupace Francie je sice tématem, ale na jejím podkladě je rozvinut zcela moderní příběh. Postavy jsou prokresleny s dokonalou pečlivostí děj nešetří zvraty. U každé z postav se dá současně v něčem sympatizovat, v něčem odporovat. Jen té krve je tam až přespříliš. Scéna na francouzském venkově je spíš komorní, scéna v lesním "zajateckém táboře" překypuje nechutným násilím. Pak Paříž - kino, kavárna, sklepní hospoda... a závěr, kde si Tarantino pohrává se změnou historie. Prostě paráda.
Dobré scénky s basebalovou pálkou, skalpem a ke konci s masakrovanou tváří hitlera samopalem. Jelikož je v tomto filmu hóóóódně dlouhých dialogů (typické pro Tarantina) francouzsky a německy (češtiny hodně málo) tak trochu nuda,
Jednoho dne bude jméno Quentin Tarantino ztělesňovat jeden z největších tvůrčích odkazů napříč filmovou historií a až sejde doba bude zpětně stát po boku i tak velkých tvůrců jako je třeba Alfred Hitchcock, přece jen jak málo scénáristů už se dá dneska tak snadno autorsky definovat jako on, když každoročně vychází pěkná řádka filmů v nichž se jejich výrobci různoměrně inspirovali stylem, jaký je pro Tarantina typický a vy to pokaždé poznáte.. Navždy bude platit diskuse o tom, který z těch jeho filmů je nejlepší a i když obecně každý asi přiřkne piedestal Pulp Fiction, přijde mi vlastně nejsmutnější tuhle rozpravu ukončit tak brzy a nevzít v potaz právě třeba Hanebné pancharty.. Příběh o skupince vojáků, složení z velké části přímo z německých řad, kteří na vlastní pěst operují v okupované Francii a škodí německým vojskům zevnitř, když každý je zná jako Pancharty.. Dost bylo drobných záškodnických úkolů, které kromě německých skalpů do sbírky nepřinášeli moc nic nového, nyní mají Pancharti možnost přispět do válečných dějin a jasně dokázat světu, na čí straně válečného konfliktu stojí. Jenže musí splnit ten nejtěžší možný úkol, musí konečně úspěšně provést, co se mnohým před nimi nepovedlo, spáchat atentát na Adolfa Hitlera.. Tarantinova péče o postavy zde dosahuje absolutního vrcholu, když každé zdejší postavě, ať jde o člena Panchartů či nikoli, dopřává vlastní představovací nástupovku, či nakonec i náležitý příběhový pay-off. A i když jde o jednu z nejdrzejších fikčně historických báchorek v rukách tolika skvělých účastníků dostávají Pancharti téměř punc uvěřitelnosti.. Tarantino v další poctě italské kinematografii, která od spaghetti westernu přešla ke spagetti war obtiskává její obrysy do moderní filmové tvorby a diváci opět burácejí nadšením.. Možná je to ten film, kdy se Brad Pitt konečně dočkal a ukončil éru idolů ženských srdcí, aby začal mentorovat jiné a ukázal charizma i druhé straně. Ale ještě nikdy jsem neviděl tolik hereckých tváří pohromadě, kdyby se ani jeden necpal před druhého.. Řada přestylizovaných načančaných scén, dialogové dusno před bouří a vzpomínky, které ze sebe už nesundáte.. Au revoir, Shosanna. 100%
Je až neuvěřitelné, jak má tento film tak málo scén, a přesto délkou přesahuje většinu filmů, dokáže bavit vypointovaností každého okamžiku a ještě být pořád Tarantinovsky kultovní.
O filmy Quentina Tarantina jsem nikdy zvlášt nezajímal, ale když zde nakousnul mojí oblíbenou filmovou tématiku tak jsem prostě neodolal. Počátek filmu byl super, zejména druhá část stála za to. Musím přiznat, že postava Landy byla dokonálá a povyk okolo Waltze byl oprávněný, stejně tak i Brad Pitt a další předvedli skvělé výkony. To jak odvážně si pohrál Tarantino s historií mě zaujalo. S hodnocením bych šel výše, ale něco tomu prostě chybělo, ale i tak se tento film dá naprosto směle doporučit všem.
Po Djangovi a Ôsmych Hrozných som si povedal ,že je načase si pozrieť pre mňa jeho najznámejší film - Nehanební Bastardi. Rovno na začiatku filmu je vidieť ,že je to Tarantinovka ,pretože titulky sú v "retro" štýle a vo filmu je veľa brutálnych a absurdných scén typických pre Tarantina. Príbeh je veľmy jednoduchý ,ako je u Quentina zvykom ,no rovnako ,ako aj u jeho ostatných filmov má dej veľa zvratov a nedá sa od neho čakať vôbec nič. Quentin Tarantino je asi aj prvý režisér o ktorom ,musím povedať ,že (zatiaľ) ani jeden z jeho filmov ,čo som videl nebol klišovitý ani predvídateľný! Najviac ma vo filmu šokoval Michael Fassbender a jeho "tri" scéna. Nikdy by ma ale nenapadalo ,že by Hitlera a Göebelsa zabila akurát židovka! :D Herci sú ako vždy výborní a tak sa nakoniec nedá filmu (skoro) nič vytknúť. O zábavu som teda na tento víkend mal postarané. Bez pardónu (zase) ,tomu dávam 96% čiže je to pre mňa takmer dokonalý film. [Je pravda ,že rovnako ako westerny tak ani vojnové filmy moc nemusím ,ale aj táto Tarantinovka ma dostala!] ĎAKUJEM!!!
Pancharti jsou asi mou nejoblíbenější tarantinovkou. V těch 3 hodinách stopáže bych nenašel jednu nudnou minutu a dalo by se říci, že to celé má jen jednu vadu... - Tedy tu, že to nemá ještě třeba o hodinu nebo dvě delší stopáž. Rád bych se více seznámil s jednotlivými pancharty. Rád bych viděl více z toho, jak pancharti dělají náckům v okupované Francii dusno a rád bych také viděl více z detektivní práce Hanse Landy. Není to ovšem nezbytně nutné, filmu to zásadně nechybí a já vím, že je tu tendence, aby filmy byly co možná nejúspornější a nejkompaktnější. Vím, že 3h stopáž je takové maximum, na které studia přistoupí, ale ten fakt, že bych si přál s postavami strávit ještě více času, snad vypovídá o tom, jak moc mě tenhle film baví. Je to brilantně vybroušená a velkolepá postmoderní jízda od začátku do konce, která však má popkulturní a satirické vrstvy, jenž každý divák odhalit. Samozřejmě filmu lze vyčíst jistou nevěrohodnost (- pochybuji, že by se Hitler vztekal kvůli deseti partyzánům a že by se jich náckové obávali, když reálně dělali horší věci než skalp), jenže je více než zřejmé, že se to jakási (poněkud cartoonová) paralelní realita a snad v každém filmu lze nalézt logické lapsy. Dále si lze stěžovat na jistou bezvýznamnost, na absenci přesahu. Významem tohoto filmu má ovšem být nefalšovaná zábava a snad právě proto, že v něm nenacházím nenaplněný potenciál čehokoliv jiného, tak nemám žádné zásadní výtky. Tarantino si navíc uvědomuje, že je jeho film poněkud pokleslý (navzdory mnoha jeho kvalitám) a proto nás ve své ironii nechává smát se náckům za to, že se baví u blbého filmu o německém sniperovi, který celou dobu jenom zabíjí nepřátelské vojáky. Celej tenhle subžánr "kosení nácků" (tím fakt nemyslím válečný filmy z druhý světový jako třeba Zachraňte Vojína Ryana) je beztak jenom o čiré radosti z mordování nácků. Navíc není příliš okoukanej, a proto je tento film v mých očích jaksi vzácnější (-ačkoliv je pravda, že westerny byly 20 let před jeho Djangem zase v úpadku a jeho příspěvky do tohoto skvělého žánru jsou jedny z nejlepších). Na poli videoher na něm staví série Wolfenstein, ale Tarantino vycházel hlavně z Tuctu Špinavců a Toho Prokletého Obrněného Vlaku, což je italské béčko, které v zahraničí vyšlo pod názvem Inglorious Bastards.
Myslím, že Tarantino se dostal na svůj prime právě s Pancharty, kteří jsou okázale velkým, nesmírně zábavným, formálně přesným a dějově výživným filmem, kde autor hojněji a precizněji využívá svého mistrovského trademarku, kterým jsou vystupňované a vypointované dialogy (build-up/pay-off), které pro postavy mohou skončit všelijak.
Ačkoliv ještě nevyšel poslední Tarantinův film, tak bych rád vysvětlit, proč si myslím, že Pancharti jsou dle mého jedním ze tří jeho nejlepších děl: ZBYLÉ TARANTINOVKY: Gauneři jsou komorní a taky jsou kopií jiného filmu. Pulp Fiction je okázale nahláškovaný a sexy film, ale není tak příběhově vystupňovaný ani tak velký/drahý - je to osattně jeho druhý film. Jackie Brown mě nijak zvlášť neoslovuje, ale špatný film to není - jen se na něj moc nevzpomíná z nějakého důvodu. Kill Billové jsou okázalou a zábavnou akční kung-fu jízdou, ale příběhově to zas tak dobře nefunguje, protože nevidíme mnoho z protagonisčina života před osudnou svatbou, a to rozdělení na dva party je taky problematické (více v mém komentáři). Auto Zabiják má skvěle vystavěnou první půlku, ale docela slabou tu druhou. Hanebný Pancharti jsou prvním filmem, kde autor zúročil všechny své kvality a schopnosti a nedopustil se žádného nedostatku. Je to formálně přesný, drahý a velký i příběhově skvěle vystupňovaným film. Tarantino zde rovněž předvádí své scénáristické mistrovství v rámci četných a napínavých dialogových výměn, na konci nichž, jak se zdá, může umřít takřka kdokoliv. Nespoutaný Django je prakticky stejně formálně skvělý, stejně zábavný, ale má potenciál fungovat i na jiné emocionální úrovni, což toliko nefunguje, protože jim QT nedal mnoho prostoru (více opět v komentáři). Osm Hrozných možná není z důvodu zápletky tak dějově pestrý, ale příběhově mi to přijde možná nejucelenější. Tarantino zde mistrovsky předvání své scénáristické stupňování a napínání diváka a proto k Osmičce nemám žádné zásadní "ale". <Co se Tenkrát v Hollywoodu, jeho devátého a předposledního filmu, týká, tak na něj jsem se velmi těšil, ale ta očekávání nebyla dost naplněna, což je zvláštní v kontextu toho, že právě o tomto filmu QT prohlásil, že si myslí, že se jedná o jeho nejlepší dílo. Dle mého to tkví jednak v tom, že v něm Tarantino do nějaké míry podvrací sám sebe - čímž se snaží překročit sám sebe, což je obdivuhodná tvůrčí aspirace, ale taky tím podvrací to, díky čemu se stal tak oblíbeným - a jednak se rochní v popkultuře, která ho formovala. Je pravda, že už nikomu nemusí nic moc dokazovat, a tak se zaobírá geekovinami, které diváka nemusí toliko zajímat a ještě tak činí na úkor toho, do čeho by bylo vhodné investovat čas spíše (více opět v komentáři). Ač mám k Tarantinovo filmům vždy jisté výhrady, tak právě on je tím filmařem, který konzistentně tvoří ty nejvíc enjoyable filmy. Proto jsem na jeho poslední film jsem extrémně zvědavej!
Brad Pitt výborný, taky Christoph Waltz v roli Honzíka Landů (a který byl výborný i v dalším Tarantinově kousku Nespoutaný Django jako lovec-zubař King Schultz, i když bych ho tam skoro nepoznal). Veselé dílko s trochou ukrutnosti pro pobavení mi ale přesto přišlo jako slabší ve srovnání s největšími tarantinovskými peckami. Rytinky na čelo ale nakonec všechno zachránily :)