Recenze filmu Člověk z mramoru

Komentáře a recenze 6

martin-mickey-stusak

37 046 bodů •16. 6. 2022

10

Politický snímek v artovém podání o marasmu stalinistické doby v Polsku, který i my v Česku moc dobře známe. O tomtéž lze připomenout třeba snímek ´Skřivánci na niti´ (1969). Polští tvůrci si do příběhu vzali oslavu dobře vykonané práce prostřednictvím studentky filmové školy, která se snaží jako diplomovou práci natočit dokumentární film o zednickém hrdinovi, který s týmem zedníků vytvořil rekord ve výstavbě nových bytů. Ano, a právě tímto se stal národním hrdinou, který byl zvěčněn ohromným plakátem na hlavním náměstí. Ale jak už to za komunismu bývalo, byl později zdiskreditován a odevšad vymazán. Od té doby o něm nikdo neslyšel. Mladá studentka tak svým filmem po něm pátrá, z čehož se svým způsobem ze snímku stal něco jako detektivní film. Režisér Andrzej Wajda se tímto pokusil o revidovaný pohled na minulost Polska ze sedmdesátých let minulého století, kdy v rámci onoho pátrání použil systém retrospektivních scén v podobě dobových filmových týdeníků. Právě takto rafinovaně vytváří nejen historický pohled na onu dobu, ale kupodivu také jako zdroj napětí. Cíleně zobrazuje reálnost zneužívání moci a jednoduchost úprav patřičných dokumentů dle aktuální potřeby. Snímek tímto systematicky kritizuje komunistické úřady a jejich stranicky nechvalný výklad minulosti. To samozřejmě nezůstalo bez odezvy, ale do trezoru to nešlo. Jen se premiéra o čtyři roky zpozdila. Ona atmosféra byla zachycena až mrazivě reálně. Něco takového si dnes již málokdo umí představit. I když jde o fiktivní příběh, události zde zachycené se v rámci propagandy skutečně děly, čímž má snímek vlastně i věrnou historickou hodnotu. I když co si budeme povídat. Ona ta ukázaná tvůrčí deziluze a jasná vypočítavost v analyzování mediální konstrukce legend v účelovosti zneužívané vášni, se snímek stal dokonce i nadčasovým. Takovéto ideologické prostředí je snad za každého režimu, i když se tváří poněkud jinak. Snímek tedy i přes své stáří má svou jasnou výpovědní i varující hodnotu, což je důvod, aby se stal stálicí na televizních obrazovkách.

Pete69

33 754 bodů •14. 4. 2024

7

Z počátku se film tváří, jako budovatelský snímek, ale to diváka velmi rychle vyvede z omylu. Je to docela silně laděný antikomunistický snímek, který v době svého vzniku jasně mířil rovnou do trezoru. Jak se tvořily i bořily mýty, jak se uměle vytvářeli úderníci a v mžiku likvidovali.. prostě komunismus. Po technické stránce žádná paráda, z herci mě také nikdy vyloženě nenadchnul, ale ten příběh mě opravdu hodně bavil.. 70%.

lamps

15 355 bodů •9. 11. 2016

8.5

Pro první setkání s Wajdou jsem si těžko mohl vybrat extravagantnější a progresivnější dílo. Člověk z mramoru je do jisté míry fascinující svým vypravěčským systémem, který velmi efektivně spojuje dvě dějové linie prostřednictvím série rozhovorů, přičemž každá linie rozvíjí své ústřední charaktery a disponuje znatelně odlišným stylistickým zpracováním. Vzpomínkové pasáže připomínají chvílemi skoro až filmové týdeníky, zatímco přítomné dění ze 70. let by si jeden spletl s tehdejším formálním modernismem amerických tvůrců typu Hala Ashbyho. Stopáž je místy trochu smrtící, ale díky pyramidovému uspořádání (výslechy aktérů směřující postupně k samotnému "muži z mramoru") se příběh neustále odvíjí vstříc finálnímu bodu a nepřestává uchvacovat přesvědčivým znázorněním kontrastu dvou morálně rozdílných historických etap.

junxi91

6 913 bodů •2. 3. 2022

10

Mladá a sympatická studentka filmu Agnieszka se v socialistickém Polsku rozhodne, že svou diplomku napíše o celebritách, které byly kdysi na výsluní, ale jaksi upadly v zapomnění. Vybere si tedy konkrétně jednoho z nich - Mateuzse Birkuka, hezkého, svalnatého, ale pologramotného zedníka. Ve filmu vidíme jednak záběry ze současnosti - ze 70. let, a také spoustu záběrů z 50. let ze života samotného Birkuka. V šílených, zapálených, pošahaných a stalinisticky vymletých 50. letech se stal největším úderníkem, který stihl s pomocí čtyř dalších zedníků naskládat přes 30 tisíc cihel za osmihodinovou směnu, i když po tom málem omdlel vyčerpáním. Později se však stal obětí útoku přímo při dalším rekordu - kdosi mu podal popálenou cihlu. A jeho kamarád Witek je obviněn z toho, že to udělal a navíc zpíval ve vlaku protirežimní píseň o tom, že Lech na nějakou dřinu na stavbě jebe a raději lenoší. Mateuzs to jen tak nenechá a začne se hlasitě projevovat proti Witkovu zatčení a zmanipulovanému procesu. To mu zařídí rychlý pád z rudého výsluní hrdiny socialistické práce. Chudákovi Agnieszce se však nepodaří film natočit, protože ředitel studia má strach, protože přece jenom, socialismus neskončil. A to prostředí socialistického Polska a skvělá hudba dává tomuto filmu jistou jedinečnost, která mě velice zaujala. Film tedy ukazuje absurditu budovatelského nadšení v kontrastu s trochu chladnějšími 70. léty, kdy už se o té šílené době mohlo trochu, ale rozhodně ne úplně otevřeně mluvit. Chvílemi se mi z těch budovatelských hesel, vlajek, průvodů a karikatur západních politiků dělalo na blití. Sovětský komunismus bylo prostě odporné zlo, nemoc mysli, rozvrat společnosti a potlačení všeho lidského a tradičního ve prospěch materialismu, ideologické zaslepenosti a totální podřízenosti největší říši zla - SSSR.

stantheman

2 399 bodů •27. 5. 2014

9

Jeden z nejdůležitějších filmů polské kinematografie...skvělý film...bez servítků vypovídající o komunistech a o lidéch , kteří museli v tomto režimu žít...mistrovské dílo A.Wajdy