Recenze filmu Vojna a mír I

Komentáře a recenze 4

martin-mickey-stusak

36 703 bodů •19. 12. 2024

9

Příběh zachycující události napoleonských válek začíná tímto prvním filmovým dílem z celkových čtyř, který je nejdelší a jediný s celkovou stopáží takřka dvě a půl hodiny. A dle dobových záznamů okamžitě vzbudil pozornost nejen ve SSSR, ale i všude ve světě, kde byl uveden. A to ani ne tak dějem, kterým se prý tvůrci snažili být literární předloze Leva Nikolajeviče Tolstoje nejvěrnější, jako především velkolepým bitevním scénám. Scenérie na válečné pole se střílejícími děly, vojenskou jízdou na koních, tisící a tisíci pochodujícími vojáky za hřmotu ohlušujících výbuchů, hustého kouře a prachu stále vlivem doby vzniku tají dech. Do dnes si mnozí kladou otázku jak dokázali, tak ohromné prostranství zkoordinovat do sebemenšího detailu a hlavně přesnosti. Tyto scény jsou jak z výhledu rozhledny, tedy, kam až oko dohlédne. Dnes už se na tohle samozřejmě používá CGI a prvním filmem s takto uměle provedenými scénami je „Patriot“ (2000). Literární předloha je svým rozsahem poměrně propracovaná ve snaze o co největší autenticitu, čímž je pro převedení do scénáře takřka nezpracovatelný. Snaha filmových tvůrců se o to pokusit je znát, jenomže právě tím snímek v dialogových scénách značně zestárl. Scény jsou poměrně dlouhé, ale, byť v romantizující uspokojivé atmosféře veškeré společnosti, až moc pomalé a nezáživně nudné. Filozofické úvahy zkrátka nejsou pro každého, takže se snímek se již stal být cílený spíše na náročného diváka.

Klajnik

9 194 bodů •30. 8. 2024

1

Bondarčukova adaptaci Vojny a Míru si zajisté žádá trpělivého, pozorného a benevolentního diváka, který ocení to, co mu film nabídne a nebude se příliš upínat k tomu, co postrádá - což je velmi nekritický přístup, který mi není blízký. Já očekávám, že autor naplní jistou úroveň ve všech kvalitativních aspektech, s nimiž v díle pracuje. Bondarčuk však selhává na základních úrovních. Neřeším těď, že zvuk je nahrán post-synchronně, což nikdy není ideální, ale zde mě to vytrhávalo víc než třeba u Leoneho westernů. Jde hlavně o mrzké kvality scénáře: Divák by měl znát předlohu (jinak se bude ztrácet) a měl by být více zaujat stylem než vyprávěním. Na svou dobu je to ale překvapivě nápadité svou formou; Staging a blocking, výstavba některých scén, záběrování a střih... Kostými, množství komparzistů a rozloha filmového placu dávají znát, že se díváme na něco velkého a nevídaného, ale mdlý a neucelený scénář a nejrůznější technické limity tento dojem zase podrývají. V půlce filmu kupříkladu sledujeme vojsko pochodovat k bitvě a krátce na to samotnou bitevní sekvenci, která sice nabízí krásné obrazy různých výjevů (palba z děl) a celků, ale rovněž je to velmi strojený, protože se nikdo neobtěžoval s maskami, takže se nás film nesnaží přesvědčit, že děla skutečně někoho rozstřelila. Vojáci buď střílí nebo pochodují, kolem bouchaj petardy nebo kouří dýmovnice a při nejlepším můžeme vidět kaskadéra, jak spadne s koněm v běhu, což je takovej ohranej trik, jenž je výsledkem naučeného povelu, při němž kůň naučeným způsobem spadne v běhu. Lze to četně vídat v klasických westernech, kde taky nebývá žádná krev a masky. Sekvence tedy fungují v některých jednotlivostech, nikoli však v celku. Již vlastně nemusím mluvit jen o těch bitvách, kde třeba není divákovi zřejmý průběh, ale také je to emocionálně prázdné, protože není důvod, aby mu záleželo na postavách: Scénář jim totiž nedává náležitou péči. Bondarčuk mě absolutně nedokázal zainteresovat do dění, což je důsledkem nezajímavých dialogů, nemožnosti se vžít do postav a jejich prožívaní a zcela očividně absentujících dějových linek, čehož důsledkem jest neucelenost a děravost. Jakmile autor chce uvést do dění, činí tak velmi narychlo a polopaticky, což nenapomáhá tomu, ale divák splynul s postavami. Nenacházím důvody, proč bych se o ně měl starat vzhledem k tomu, že o nich nic nevím a ani žádné pobavení mi nepřináší:

Běžně není jasné, proč postavy dělají to, co dělají, nebo proč o to či ono usilují. Teď třeba toliko nemluvím o scéně, kdy je Pierre bezradný při námluvách, protože ta scéna, ač je pomalá a nudná, tak je chytře nasnímaná a pracuje s podtextem. Je už ale jiná věc, že nelze vytušit, proč si Pierre tu ženu vůbec namlouvá, kdo ona vlastně je nebo čím to, že je tak komunikačně bezradný. Když ale druhý protagonista, Andrej, konečně v 95min filmu oznamuje, proč vstoupil do armády, tak tak činí skrze přímý vnitřní monolog, v němž divákovi přímo sdělí, že touží jenom po slávě. Po bitevní sekvenci se přesuneme opět k Pierrovi, kterého teď trápí, že mu někdo pígluje ženu (nekdo, (kdo byl myslím na začátku filmu jeho známým nebo kámošem - není dost jasné, jaké k sobě postavy mají vztahy) a opět je nám to sděleno vnitřní promluvou, v níž to Pierre prakticky přímo propálí... A tak jsme opět strnule a urychleně uvedeni do nového dění. Následuje duel mezi těmito postavami, avšak jeho průběh byl nějakej divnej. Vůbec jsem nechápal, proč se Pierre přibližoval k milenci své ženy s nataženou pistolí, zatímco milenec jen čekal na zásah a až pak, kdy už byl postřelený, se snažil namířit na Pierra, který nyní jen pro změnu strnule stál a čuměl. Následuje neúmyslně komická scéna, v níž Pierre zabije i svou manželku. Ta mu nejdřív spílá, že zabitý nebyl jejím milencem, ačkoliv by nebylo spodivem, kdyby milence měla, protože manžela považuje za nudného a hloupého (není důvod si o něm myslet něco jiného). Násilím zjevně otřesený manžel najednou vstane, řekne manželce, že jí zabije, pak zvedne kamennou desku stolu a rozbije s ní manželčinu hlavu. To bylo věru směšné až na půdu a jedná se o jedinou scénu z filmu, kterou jsem si oblíbil a k níž se budu rád vracet, ale celkový dojem z filmu je velmi negativní, protože usledovat tu zmatečnou slátaninu bylo nudné a frustrující. Abych to dokreslil, tak ještě dodám, že v závěru filmu, když se opět Pierre opět setká s Andrejem, tak filosofují o životě a Pierre oponuje, že "musíme žít a milovat". Věru bizarní slátanina, nad kterou nemohu než kroutit hlavou.

Chápu, že je to furt filmová adaptace rozsáhlého románu, což nikdy není jen tak. Bondarčuk jistě musel krátit (navzdory celkové délce 430min těch 4 filmů), ale podle mě krátil tam, kde neměl (tj. úspěšně se s tím adaptováním nepopral), takže ve výsledku si můžeme užívat "velké scény", ale celé je to tak nějak vyprázdněné, což mě přivádí k relativnosti slova "velké". Osobně je pro mě "větší" třeba i takový komorní film z jedný místnosti, jakým je Dvanáct Rozhněvaných Mužů, než toto vyprázdněné velikášství. Dialogy mezi postavami jsou však pro mě jedním z klíčových aspektů filmu, protože se skrze ně dostávám do nitra postav a skrze postavy do celého filmu. Pokud je dialog kvalitně napsaný, tam mi umožňuje intimněji a autentičtěji se přiblížit postavám. Pokud film v těchto momentech selhává, tak se stává nefunkčním, což platí spíše pro drama než třeba pro parodie. Jsem zvědavý, jestli se to trochu nesrovná s dalšími díly, ale nechovám v to dobrou víru. Uvidíme - ač mě to bude stát mnoho přemáhání.