Spider-Man: Napříč paralelními světy (Spider-Man: Across the Spider-Verse) byl obrovský hit a zajímavý kus animované filmařiny. Film navíc skončil masivním cliffhangerem, což je další důvod, proč napjatě očekávat třetí díl animovaných dobrodružství Milese Moralese. Situace kolem chystaného třetího Spider-Mana s podtitulem Beyond the Spider-Verse je ale čím dál napjatější.
Čtvrtý marvelovský Spider-Man je ještě relativně daleko a moc se o něm neví, zákulisní klepy ale jedou jako horská dráha. Jeden z insiderů, jehož informace se občas vyplní, přinesl zajímavou zprávu o obsazení klíčové role.
Sam Raimi je ztělesněním filmařského amatéra, který „to dokázal“ ve velkém světě. Zároveň ale neztratil své nadšenectví a šarm tvůrce, jenž především miluje blbnutí s kamerou. Možná to zní jako něco, co by mělo platit pro mnohé filmaře, když se však rozhlédneme po branži, uvidíme překvapivě málo lidí, kteří by odolali vábení „serióznosti“, „vyššího umění“ či jednoduše nevyšuměli jako technicky kompetentní rutinéři, kteří zajedou do bezpečných kolejí. Dnes slaví milovaný režisér 65. narozeniny, připomeňme si tedy tři důvody, proč na něj nedáme dopustit.
Kirsten Dunst se nejšířeji zapsala asi jako Mary Jane Watson ve třech Spider-Manech Sama Raimiho, kde prvotřídně využila své charisma. Nemá ale problém i s náročnějšími rolemi, jíž je například nevyzpytatelná „zlá sestra“ vyhlížející konec světa ve von Trierově Melancholii či v opulenci ztracená Marie Antoinetta Sofie Coppoly. Proč jsme tuto talentovanou herečku poslední dvě sezóny nikde neviděli? Prý jí přestaly chodit pořádné role.
Čtvrtý Spider-Man Sama Raimiho je jedním z těch mýtických nerealizovaných filmů, o nichž se fanoušci a fanynky zas a znova ptají: Co kdyby? Bohužel jsme se ho nedočkali i v důsledku toho, jak třeskutě se Raimimu pod rukama rozpadla trojka. Studio mu tehdy začalo kecat do práce a cpát příběhové prvky, s nimiž nechtěl pracovat. Vznikl šílený mišmaš, který má určité kouzlo, ale rozhodně nedrží pohromadě. Přesto tehdy Raimi začal usilovně pracovat na čtyřce, která se málem začala natáčet, než studio dalo projektu stopku a celou sérii raději restartovalo. Od té doby uplynulo přes patnáct let a setkali jsme se s dvěma novými hranými inkarnacemi pavoučího muže. Zdá se tedy bláhové očekávat, že by tu šlo ještě nabrat zpátečku. Možná ale, že naděje ještě nezemřela.
Říkali jste si někdy, jak by dopadl příběh Spider-Mana, kdyby po kousnutí radioaktivním pavoukem nezískal hrdina jen superschopnosti, ale i fyzickou transformaci? Inu, brzy to podle všeho uvidíme.
Ve svém oboru jsou respektovaní a publikum je miluje. Na kontě mají řadu oceňovaných kinematografických skvostů, a přesto si umí sáhnout do svědomí a přiznat, že minimálně jednou chybovali. I ti nejlepší a nejslavnější režiséři totiž natočili film, za který se s odstupem času stydí, popřípadě jej nemají v oblibě. Mohlo jít o lukrativní studiovou zakázku nebo o podfinancovaný debut, ale také o sledované snímky, jež daní tvůrci realizovali na vrcholu sil a popularity. V následujících řádcích se dočtete o deseti renomovaných filmařích, kteří mají jasno, jaké je jejich nejméně oblíbené dílo. Jsou řazení dle data výroby daného filmu.
Koncertem filmové hudby v Rudolfinu byl v úterý 26. dubna zakončen první Composers Summit Prague, čtyřdenní akce pořádaná hudebně-produkční společností Soundsgate, na níž skladatelé z celého světa předávali své zkušenosti svým mladším kolegům a kolegyním. Jedním z hvězdných hostů byl energický a sympatický Američan Christopher Young, který dnes shodou okolností slaví 65. narozeniny.
Composers Summit nabídne v termínu 23. – 26. dubna v několika pražských lokacích sérii speciálních workshopů, přednášek, lekcí a debat se světově uznávanými skladateli. Dorazí například držitel pěti cen Emmy Jeff Beal, majitelka Grammy Nan Schwartz, autor hudby k filmům Noční můra v Elm Street nebo Spider-Man 3 Christopher Young, zakladatel Spitfire audio Christian Henson nebo autor hudby k oceňovanému filmu Šarlatán Antoni Komasa Lazarkiewicz.
Krvežíznivý upír se v kině ještě ani neohřál a už sklízí jednu kritiku za druhou. A to nejen u nás. Morbius se po celém světě propadá do hlubin podprůměru.
