Ve střižně a na cigárku s režisérem Spider-Mana. Do Prahy přijel dvorní skladatel Sama Raimiho Christopher Young

Pondělí 15. dubna, 9 hodin ráno, centrum Prahy, Dušní ulice. Když člověk vstoupí do luxusního showroomu s audio technikou pro fajnšmekry Voix, skoro se bojí někam šlápnout, něčeho se dotknout. Uvaděčka nás vede do horní poslechové místnosti vybavené příjemnými koberci, hluk pohlcujícími materiály a zlatavými tapetami. Místnosti dominují impozantní reproduktory. Do tohoto prostoru s živelností rockové hvězdy napochoduje energický šedesátník s oranžově plamennými teniskami, černými kalhotami, v kostkovaném saku s černou klopou a odznakem Czechia.

Účesem a vizáží připomíná podvratného rockabilly vyslance Chrise Speddinga nebo slavného rockového skladatele Briana Wilsona z kalifornských Beach Boys. Christopher Young, který se narodil 28. dubna 1957 v New Jersey, do kalifornského Los Angeles odcestoval v roce 1980 za svým snem, skládáním filmové hudby. Sen se mu splnil a on teď předává svým mladším kolegům zkušenosti, zápal a povzbuzení. Youngova pondělní pražská přednáška trvala dvě hodiny, na jejím začátku si s přítomnými potřásl pravicí a poděkoval za to, že dorazili. Young se skládání filmové hudby věnuje déle než čtyřicet let a na kontě má řadu mimořádných spoluprací s hvězdami kinematografie (Sam Raimi, Lasse Hallström a další).

Christopher Young začínal jako jazzový bubeník a k filmu ho nasměrovala tvorba Bernarda Herrmanna, který proslul spoluprací s Alfredem Hitchcockem (Vertigo, Na sever severozápadní linkou, Psycho), Orsonem Wellesem (Občan Kane) nebo Martinem Scorsesem (Taxikář). Young na začátku 80. let odcestoval z východu USA na jejich nejzápadnější část, aby studoval filmovou hudbu na slavné kalifornské škole UCLA (zde se seznámili například budoucí členové The Doors Raymond Manzarek a Jim Morrison).

Na UCLA byl Christopher Young žákem Davida Raksina, který skládáním filmové hudby prošel třetí až šestou dekádou 20. století. Young na pražské přednášce vzpomínal na to, jak to někteří jeho kolegové na škole velmi brzy zabalili kvůli přehnaným očekáváním. Skládat filmovou hudbu je především o pokoře. A mimořádně pokorný musel být od samotných začátků i Young, když ho během prvního ročníku jeho profesor dohnal k slzám. Ambiciózní mladý skladatel se ale nevzdal a postupem času od svého mentora sklízel drobné pochvaly a povzbuzení.

Trailer: Hellraiser

Hellraiser

První zakázky u filmu získal díky školním kontaktům. Začínal prací na béčkových snímcích jako The Dorm That Dripped Blood (1982), později se podílel na druhém filmu Noční můry v Elm Street (1985), remaku Invaders from Mars (1986) a o rok později si udělal jméno prací na kultovním fantasy hororu Hellraiser (1987). O dekádu později se Youngovi podařilo navázat spolupráci s někdejším hororovým guruem Samem Raimim (Lesní duch), když se podílel na jeho Téměř dokonalém zločinu (2000). Bylo to skvělé „lano“, k zakázce došlo dílem náhodou a dílem kamarádstvím s Raimiho střihačem.

Trailer: Téměř dokonalý zločin

Young vzpomíná: „V jednom mám jasno, nejlepšími přáteli u filmu jsou střihači. Chtějí znát vaši hudbu, protože jí přizpůsobují střih. Raimiho střihač Bob Murawski byl můj hardcore fanoušek. Sám si myslel, že moje hudba by byla lepší než hudba Dannyho Elfmana, který ji měl pro Téměř dokonalý zločin původně dělat. Ale zřejmě dostal nějakou lepší nabídku, takže odešel a já se vydal na pohovor s Raimim. Oba jsme byli náruživými kuřáky, pořád jsme chodili ven kouřit a přišli jsme na to, že nás nespojuje jen vášeň k tabáku. Vzájemně jsme se podporovali a věřili filmu.“

V mysteriózním hororu Téměř dokonalý zločin má postava v podání Cate Blanchett dar vidět do budoucnosti. Už v roce 2000 by mohla směle prohlásit, že Young a Raimi spolu natočí povídkový film v rámci projektu 50 States of Fright (2020), děsivou duchařinu Stáhni mě do pekla (2009) a třetího Spider-Mana (2007), závěrečnou část Raimiho komiksové trilogie.

Spider-Man 3 (hlavní hudební motiv)

I zde sváděl Young pomyslný souboj s Danny Elfmanem, který odešel z práce na třetím Spider-Manovi a jeho následovník musel navázat na rozdělaná témata. Christopher Young na pondělní přednášce mluvil o tom, že není neobvyklé zakomponovat motiv po předešlém autorovi do nového hudebního kusu. „Stalo se to třeba Jerrymu Goldsmithovi se Star Trekem ve filmu, kam musel dostat motiv od Alexandera Courageho, autora původní seriálové hudby z 60. let. Danny Elfman napsal hudební témata k Sandmanovi a k oběma Spider-Manům. Ve výsledku mi ale řekli, ať to přepíšu podle sebe. Tedy až na závěrečný milostný motiv, kdy se studio zaleklo neúspěchu a nechalo tuto část dodělat Elfmana. V závěrečným titulcích měl hudbu on, ale na blu-ray disku najdete originální soundtrack, který je mou prací,“ dodává Young a z jeho řeči není cítit ani náznak naštvání či nelibosti.

Trailer: Sinister

Christopher Young ale pouze nevzpomínal na svou kariéru, nabídl rovněž několik rad adeptům na skládání filmové hudby. Kdo má podle něj větší šanci uchytit se v Hollywoodu? Dle jeho slov zaťatí workoholici, kteří dokážou vést menší tým muzikantů. Největším úspěchem skladatele je zapsat se do duše publika a posluchačstva. John Williams na to měl mimořádný talent při tvorbě melodií a motivů, které znají generace diváků Star Wars, Indiana Jonese, Jurského parku a dalších slavných sérií.

„Dobrým testem je zkusit nechat melodii zazpívat laika. Když to klapne, máte vyhráno. Dobrá melodie řekne víc než desítky slov,“ tvrdí Young, který má na kontě přes stovku hudebních děl pro filmy, seriály a televizi. Během pražské přednášky vzpomínal, rychle deklamoval, při vzpomínkách a promluvách často zavíral oči, témata tahal z paměti a ze srdce. Ten zápal byl patrný na první pohled, řada přítomných skladatelů a muzikantů mu musela závidět jeho erudici, vzdělání, informovanost a soustředěnost. Když jsem se Younga po přednášce ptal, co by v Praze rád viděl, odpověděl jedním slovem: „Music.“ (Jen tak mimochodem, mrzelo ho, že tu nemá muzeum Leoš Janáček a Bohuslav Martinů.)

Na ukázky z jeho filmové hudby (Spider-Man 3 Sama Raimiho a Ostrovní zprávy Lasse Hallströma) došlo během pondělní pražské přednášky tak trochu trestuhodně až v samotném závěru.

Než Young opustil poslechovou místnost Voixu, dal nám na sebe e-mail a telefonní číslo a omlouval se, pokud neodpoví na sms zprávu dostatečně včas. Adeptům tvorby filmové hudby kladl na srdce, ať nezanevřou na papír a tužku, klasické komponování a soundtracky od třetí do osmé dekády minulého století. Dle Younga se sice hudební jazyk změnil, ale rozhodnutí, kterými se skladatelé musí řídit, zůstávají.