Už pojedenácté si na své přijdou fanoušci sci-fi filmů a kultury díky festivalu Future Gate, který se v Praze uskuteční v termínu od 24. do 30. září a následně procestuje půltucet tuzemských měst, než se na konci října vydá za hranice do Košic. Stále jde o největší středoevropskou přehlídku sci-fi, jíž se letos navíc podařilo přilákat velmi atraktivního hlavního hosta.
Technologický vývoj je především v posledních dvou stoletích úžasný, úroveň života na Zemi se v obecném měřítku stále zlepšuje a od druhé světové války jsme neměli válečný konflikt, který by vojensky rozmetal regionální meze a připravoval o život miliony lidí (přestože strašlivé genocidy v Africe se nesmí přehlížet a některé vnitrostátní diktatury nepolevují). Budoucnost civilizace přesto nevypadá zcela růžově. Ve vybledlých barvách ji často vykreslují také filmová díla, ať už ta původní, nebo odvozená z obvykle mnohem komplexnějších literárních zdrojů. Představme si šťastnou třináctku dystopických snímků, jež během necelých sta let nejvýrazněji utvářely přemýšlení o tomto subžánru, který se nemusí omezovat pouze na ryze futuristické science fiction.
Brada Pitta netřeba představovat. Dnes šedesátiletý hollywoodský herec a producent se dlouhodobě řadí k nejpopulárnějším celebritám a dávno prokázal, že za pohlednou tváří vězí pořádná dávka talentu. Jakožto milovník filmů si umí vybírat zajímavé role v projektech, jejichž kvalitativní rovnováha patří k těm nejstabilnějším v Hollywoodu. Držitel dvou Zlatých glóbů, jednoho hereckého a jednoho producentského Oscara a mnoha dalších ocenění se nebojí výzev a čas od času se na stříbrném plátně předvede v poloze, která zcela popírá jeho obecný status a image. Tak jako v šesti níže popsaných filmech, jež nejlépe reflektují hercův výjimečný rozsah.
Robert De Niro musí v libovolném žebříčku nejvlivnějších amerických herců historie okupovat nejpřednější pozice. Jeho unikátní neústupné charisma, oddanost svým rolím a variabilita, s níž se chápe všech žánrů od lehké komedie až po horor, z něj učinily nedotknutelnou ikonu a osobnost, jejímž názorům veřejnost naslouchá. Pět snímků, v nichž si zahrál, figuruje v žebříčku sta nejlepších filmů americké kinematografie dle tamního filmového institutu. A skutečné klenoty můžeme nalézt i mezi více přehlíženými a upozaďovanými díly, v nichž manhattanský rodák zářil především v 80. a 90. letech.
Jeden z filmových zázraků letoška, který odstartoval jen v hrstce amerických kin a díky nadšeným ohlasům zamířil i na mezinárodní festival v Karlových Varech, promítají od včerejška tuzemská kina.
Ty nejlepší či nejzábavnější herecké výkony se často urodí v rolích, které zcela popírají dosavadní status a typologii daného herce. Důkazem budiž následujících dvacet případů, kdy herec či herečka ve filmu nebývale zaváleli, přestože museli předvést docela jiný výkon, než na jaký byli dosud zvyklí.
Antiutopická budoucnost nemusí vždy znamenat totalitní svět za betonovými zdmi. Tvůrci seriálu Brave New World přetvořili námět satirického románu z první poloviny minulého století do modernějšího poselství.
Vánoce nejsou jen čas cukrovinek a dárků, ale také hutné televizní nadílky. A kde je psáno, že vánoční filmy musí být pouze směsicí rodinných klišé a pohádek a nemohou na sebe vzít velmi netradiční, často i pesimistický kabát?
Filmový kritik Kamil Fila spustil v době pandemie koronaviru ve spolupráci s divadlem Venuše ve Švehlovce sérii pozoruhodných celovečerních videopřednášek, které se vztahují k současné situaci. Čtyřdílný cyklus uvedl v pátek třetí část, v níž se dočkáte nejen zajímavých informací, ale též celého množství videoukázek v prostoru krásného divadla za doprovodu originální scénografie. Po epidemických a apokalyptických filmech dochází na utopie a antiutopie. Ideální příležitost vyzpovídat Kamila Filu.
PŮVODNÍ TEXT Z ROKU 2019: Nový český film Vladimíra Michálka je podle propagačních materiálů "černá komedie", což je dobře i špatně. Je to dobře, protože divák nemusí nevědomě tápat, jaký že se to před ním na plátně odehrává žánr. A je to špatně, protože jsem se během celého filmu ani jednou nezasmál, neuchechtl, nepousmál, ani nic podobného. Vlastně, pokud si dobře pamatuji, na novinářské projekci se v celém sále během celého filmu smála jen menší (asi desetičlenná) skupinka lidí, kteří zřejmě měli něco společného se vznikem filmu a tudíž asi věděli, co se na plátně odehrává. Já to nevěděl.
