Brilantně zahrané ale přespříliš zdlouhavé drama o muži, který má po letech stravených na nemocničním lůžku jediné přání a to důstojně zemřít. Javier Bardem je výborný ale film se vleče příšerně pomalu.
Snímek o touze žít normální život i o touze důstojně zemřít. Není to předramatizované, přitom má příběh sílu, téma je prostě takové. Javier Bardem je dobrý herec, ale více mi sedí v rolích drogových bossů a záporáků. Klidné tempo, jasné poselství a čistá práce - 70%.
Silné téma, jedinečný herecký výkon. Javier Bardem v trpné roli tetraplegika odkázaného na pomoc druhých, který nemá možnost vlastními silami ukončit své trápení, a proto bojuje u soudu za právo skoncovat se životem, který pro něj už nemá smysl; obě ženské postavy symbolizují vnitřní boj obou možných přístupů k zdánlivě bezvýchodné situaci. Velice citlivý přístup k eticky i medicínsky složitému dilematu eutanazie.
Neskutečný Bardem - hlavně tohle se mi vybaví při vzpomínce na Mar Adentro. Ten příběh mě ale prostě nedokázal zasáhnout tak, jak jsem původně čekal - chyba v mém přehnaném očekávání :) To ale nic nemění na tom, že Hlas Moře (další Amenábarovo dítko, ke kterému si navíc krom scénáře zase zkomponoval hudbu) je výborný film. Který možná víc docením s věkem - kdo ví...7.5/10
Výborný film o muži, který toužil jen potom, aby zemřel. Scénář je zde vyšperkován do písmenka, Javied Bardem, mimochodem zahrál geniálním zůsobem toho nehybného starce, k tomu z úst loudí samá moudra, nad kterýma se zstavuje rozum v dobrém slova smyslu a musel jsem se zamýšlet. Další herecké obsazení bylo velmi sympatické, až jsem koukal jací jsou španělé dobří herci a k tomu i dobří režiséři. Moc jsem z tohohle filmu byl překvapen a Javier Bardem se u mě rozhodně zařadí mezi TOP nejlepších herců, protože ikdyž ve filmu jen leží tak hraje jako ďábel.
Život je právo, nikoli povinnost. Pro Ramóna je to však povinnost, jelikož zákon není na jeho straně. Docela se dokážu vžít do Ramóna a dokážu pochopit proč chce zemřít, já bych po tak dlouhé době na lůžku chtěl to samé. Ztráta všeho co člověk miluje je těžká a každý se z tím nedokáže vypořádat, což je i Ramónův případ. Výborný minimalistický výkon Javiera Bardema. P.S : Proč se pořád usmíváte, Ramóne? "Když člověk nemůže uniknout a je pořád odkázaný na ostatní, naučí se plakat, když se směje."
Míváte křeče? Jste doma se zlomenou nohou? Trpíte bolestmi, které vás dohání k návalům sebelítosti? Pak se podívejte na příběh Ramóna Sampedra, příběh podle skutečné události. Příběh tetraplegika. Člověka doživotně připoutaného na lůžko, kterému ochromené tělo i všechny končetiny prostě jen visí z hlavy a nečinně přihlížejí jejímu trápení. Neskutečná filmová proměna Javiera Bardema!
Já to prostě nedokážu. Nedokážu ocenit filmy o umírání, kde na smrt nemožný člověk mluví dvě hodiny o tom, že chce umřít - a pak umře. Nezískal si mě Skafandr a motýl, nezískal si mě ani hlas moře. Jde o výborně natočené filmy se skvělými herci, jejichž obsah mě ale vůbec nezajímá. A nemám pocit, že bych byl po zhlédnutí o něco bohatší.