Recenze filmu Jackie Brownová

Komentáře a recenze 34

Brenan88

47 170 bodů •9. 3. 2017

8.5

Pro mne jeden asi nejslabší Tarantinovka,ale i tak musím dát 85%,protože snímek opět vynikající. Quentin si opět splnil sen a natočil film pro svou oblíbenkyni Pam Grier,která se zde za to pořádně vzala. Příběh je opět vymazlený do posledního detailu a nabízí obrovské množství geniálních dialogu. Se samotným finále film nabírá na neuvěřitelném tempu,které vám může přivodit zástavu srdce.

Chrustyn

43 674 bodů •26. 5. 2007

8

Poměrně dost pomalý a chvílemi utahaný, ale přesto skvělý snímek plný výborných herců a brilantních dialogů. Prostě Tarantino ve skvělé formě.

Pete69

32 458 bodů •4. 2. 2022

7.5

Méně výrazná Tarantinovka, méně bizarní i drsná, přesto už je vidět obrovský potenciál tohoto skvělého režizéra. Film je na mě až moc normální, tím neříkám, že je špatný. Perfektní výkon Samuela L. Jacksona, výborný výkon Pam Grier a nevšední role pro Roberta De Nira, který hraje nudného podivína skvěle.

xxmartinxx

22 532 bodů •3. 12. 2012

8

Kdyby to nebylo tak roztahané, byl by to pro mě první pětihvězdičkový Tarantino. Takhle jen slušná čtyřka na úrovní Gaunerů a Kill Bill vol. 2, což jsou pro mě dosavadní Tarantinovy vrcholy. A konečně mám Quentina komplet! Jackie jsem dlouho odkládal. Zbytečně.

hanys_

18 781 bodů •14. 2. 2010

6

Tarantinův 3. režijní počin. Stejně luxusně obsazený jako ty předešlé, zase se to točí kolem prachů a zase trošku jinak. Poprvé mi ale vůbec nesedly jeho dialogy, jeho postavám jsem taky moc nevěřil - to je asi zásluhou i herců, protože takový De Niro mi přišel absolutně nevyužitý a SL Jackson prostě jen pokračuje v partu z Pulp Fiction a to už docela nudí. Ze všech Tarantinovek mi prostě tahle i napodruhé přijde nejslabší. To ale pořád neznamená, že to je špatný film. Jen průměr, na který už od QT nejsem zvyklý :) 6/10

Sheldon

16 079 bodů •31. 3. 2019

9

Slušně natočená kriminálka s celou plejádou výrazných postav. Film si krade pro sebe sice hlavní záporák Samuel L. Jackson, ale ústřednímu duu Pam Grier a Robertu Forsterovi to na plátně moc sluší a Tarantino udělal dobře, že je dotáhl zpátky před kameru. Bridget Fonda se sjíždí před kamerou a její postava je naprosto neuvěřitelná, stejně jako Robert De Niro. Dobrý film, mnohem lepší než třeba Hanebný pancharti.

lamps

15 317 bodů •1. 4. 2019

9

Wanna fuck? Zatím jediný film, kde to Quentin náramně umí nejen se scénářem a jeho realizací, ale i s vývojem postav a s jejich přiblížením "normálnímu" divákovi. Jackie Brown neskýtá až takovou cinefilní exhibici jako Pulp Fiction nebo Kill Bill, ale je napsaná se srdcem a zrežírovaná s nepopsatelným vtipem a timingem, takže co do zábavnosti a diváckého uspokojení se oběma jmenovaným titulům hravě vyrovnává. Grier a Forster jsou skvělá dvojka, natvrdlý De Niro a extravagantní nigga Jackson jsou bezkonkurenční dvojice a sekvence s předáním peněz je ukázkovým příkladem, jak využívat komunikativnosti ve prospěch opakované gradace a radosti z postupného odhalování fabule. Tarantino si tímhle zářezem potvrdil vlastní dominanci nad devadesátými léty, tečka.

filmfanouch6

12 644 bodů •19. 1. 2019

8

Magor z videopůjčovny, kterému filmovou školou bylo koukání na filmy, fetišista na ženská chodidla a jeden z nejuznávanějších scenáristů posledních 30 let. Pravidlem poté je, že si Tarantino většinou vytváří originální scénáře, v jednom případě ovšem přeci jen adaptoval. Knihu Rum Punch autora Elmora Leonarda ovšem Tarantino pojmul krapet po svém. Změnil tak barvu pleti hlavní hrdinky a rozhodl se Jackie Brown pojmout jako poctu blaxploitation filmům. Sám Tarantino by sice svůj 3. celovečerní film neškatulkoval do této specifické subkultury filmů cílících primárně na černošské publikum, Tarantino ovšem tomu sám šel naproti v momentě, kdy do titulní role obsadil Pam Grier, jednu z největších hvězd blaxploitation filmů. Po Pulp Fiction: Historky z podsvětí poté nastavil Tarantino laťko až příliš vysoko a Jackie Brown to tak u mnoha diváků neměla lehké, s odstupem času se ovšem musí nechat, že má Jackie Brown přeci jen něco do sebe. Tarantino své cinefilské kořeny zvládne připomenout už úvodem vstavající poctu filmu Absolvent z roku 1967. Stejně jako Benjamin Braddock Dustina Hoffmana je Jackie Brown Grier vlastně jen tak proplouvá životem, na rozdíl do Braddocka ovšem nemá Jackie celý život před sebou a je svým životem prakticky znechucená. Na letištním eskalátoru směřuje k zápletce filmu, kdy Tarantino skrze změnu barvy pleti do Jackie Brown vměstnává sociální situaci, kdy bylo Tarantino vyčítáno, že má jako mnoho tvůrců před ním potřebu vyobrazit afroamerické obyvatelstvo USA v negativním světle, přesto právě i sociální situace, ve které se hlavní hrdinka nachází, dodává titulní hrdince nějaké ty vrsty navíc. V rámci Tarantinovy kariéry má Jackie Brown poměrně problém se svým tempem. Filmy Quentina Tarantina jsou automaticky především ukecané, Tarantinův scenáristický cit a promítání sebe samého do vyprávění svých projektů (popkulturní odkazy) ovšem často bez problému zvládli pozornost udržet. U Jackie Brown je to celé chvílema problém, Tarantino ovšem přesto u Jackie Brown zůstal hravým vypravěčem, který předvádí různé pohledy na stejnou situaci, neodolá nějakým těm záběrům na přitažlivá ženská chodidla a především opět sází na bravurní hudební dramaturgii (Across 110th Street od Bobbyho Womacka se nikdy neomrzí). Při sledování vlastně začíná dávat smysl, proč Tarantina Leonardova předloha zaujala, kdy i přes drobné úpravy zůstal příběhu původní knihy víceméně věrný a sám Leonard mohl Jackie Brown označit za nejlepší adaptaci své knihy a dost možná nejlepší scénář, který kdy mohl číst. Příběh je tak plný zvratů, nečernobílých postav a takového nadhledu, který přesně sedí k Tarantinově tvorbě. Tarantino měl v tomto ohledu štěstí i na casting, kdy před i po Jackie Brown ukázal, že Tarantino umí pracovat se silnými ženskými charaktery a Jackie Brown patří mezi ty nejsilnější. Pam Grier si tak svůj velký comeback neskutečně užila, Robert Forster si po právu došel pro oscarovou nominaci, Samuel L. Jackson šíleného Ordella Robbieho prodává se svou proslulou hereckou energií a zanícením, neteř Jane Fonda Bridget Fonda na sebe zvládá strhnout pozornost provokativním výkonem, Michael Keaton též má poměrně nosnou roli a Robert De Niro mohl předvést, že nejspíš skutečně dokáže zahrát kohokoliv, kdy zvládl prodat i víceméně parodii na gangstery které již dříve hrál. Tarantino na to sice šel v případě Jackie Brown krapet jinak a servíruje krapet dospělejší a v jistých momentech až trudnomyslnou podívanou, je to ovšem pořád horská dráha černého humoru a těžce předvídatelných momentů a především průlet audiovizuálními poctami jistým filmům, kdy mimo Absolventa dojde i na různé blaxploitation filmy, Tarantinem sepsanou Pravdivou romanci i nějaké ty starší bondovky s Rogerem Moorem. Tarantino mezitím za kamerou pracuje s táhlými záběry, občanské hrátky s prostorem, točení s kamerou kolem prostoru i perspektivu kufru, která je známá již z Gaunerů i Pulp Fiction: Historek z podsvětí. Nadále sice platilo, že je Tarantino silnější za psacím stolem nežli na režijní židli, pořád se ovšem zvládl projevovat jako schopný chlapík, který navíc po režijní stránce zraje. Jackie Brown se tak do historie nezapsala tolik jako právě Gauneři či Pulp Fiction: Historky z podsvětí, minimálně je ovšem nutné uznat, že volná Tarantinova gangsterská trilogie byla solidním startem. Pokud navíc magor z videopůjčovny splní svůj slib o tom, že jeho 10. celovečerní film bude tím posledním, v jistých kruzích se bude určitě Jackie Brown vnímat jako nejvyzrálejší Tarantinův film. Jde o názor, nad kterým se dá diskutovat a logicky se s tímto názorem neztotožní každý, Tarantino ovšem rozhodně natočil slabší filmy a Jackie Brown je po celkové stránce zajímavější nežli dvoudílná Kill Bill či Osm hrozných....

avenis

11 182 bodů •8. 2. 2024

8

Při první projekci jsem byla velmi překvapená, jak moc se mi to líbilo. Spád, zvraty, nápad, hvězdní herci ve vedlejších rolích... Obdivovala jsem ten riskantní nápad s ošulením jednoho grázla, aby si letuška polepšila. S druhým shlédnutím s odstupem asi patnácti let už je kouzlo překvapení vyvanulé a zůstává pachuť smrti... Ale The Delfonics - Didn't I (Blow Your Mind This Time) se mi pořád stejně líbí.

hrumsrt

10 639 bodů •6. 8. 2021

6

Ano i tohle je film Quentina Tarantina... Připomíná mi ho snad jen už tradičně epická hudba a taky Samuel L. Jackson, kdy tihle dva jsou souzněním v každém filmu, dokonce pokud se v jeho filmu neobjevil, tak si vždy říkám "Hmm, tam něco chybí..". Málo absurdních situací, prakticky žádná akce. Beru to, tak že si Quentin chtěl jen zkusit zda umí udělat vážný uvěřitelný film ... A ono mu to moc nejde. Navíc těžce přepálená stopáž. 60%