Kosatky potápějí jachty, žraloci útočí na lidi na plážích, ponorky s miliardáři implodují a potápějí se k vraku Titaniku. Působí to, jako bychom najednou žili v podivném multiplexu, kde reprízují dávné filmy.
Je tomu 25 let a já pořád cítím tu bouři, kterou vyvolal největší velkofilm všech dob. Titanic přicházel do kin doprovázený posměchem za nafouklou produkci a několikrát odloženou premiéru. Snímek přitom vzdoroval veškeré logice mainstreamového marketingu a ze strany médií i studiových hlav se dočkával predikcí jedné z největších komerčních katastrof všech dob. Nakonec bylo ale všechno jinak.
Co je katastrofa? Pro každého to bude jistě něco úplně jiného. Laviny, zemětřesení, útoky mimozemských civilizací, či dopravní nehody. Představte si ale, co by se stalo se světem, kdybyste postupně přicházeli o všechny své smysly? Jak byste se chovali? Co by vám v životě zbylo? Nebyla by to ta největší katastrofa, která by nás postihla? Na desátém místě se umístil právě takový sci-fi film a vlastně i katastrofický.
