Recenze filmu Osvícení

Komentáře a recenze 78

Brenan88

47 170 bodů •18. 3. 2017

9

Stanley Kubrick je prostě génius a každý jeho film je pro mne svátkem. Osvícení v kvalitě nijak nevybočuje z vysokých standardů jenž Kubrick stanovil v předchozích filmech. Atmosféra je mrazivá a některé scény působí až uměleckým dojmem. Vše je propracované do posledního detailu a herci jsou geniální. Nejlepší je samozřejmě Nicholson jehož šílený výraz v obličeji působí věrohodně a děsivě.

Chrustyn

44 045 bodů •24. 4. 2007

10

Myslím, že nemá cenu komentovat jeden z nejděsivějších hororů všech dob s jedním z nejděsivějších padouchů všech dob od jednoho z nejslavnějších (a pro někoho nejlepších) režisérů všech dob. Prostě nejlepší film S. Kubricka s dokonalou atmosférou a perfektním Jackem Nicholsonem.

martin-mickey-stusak

36 725 bodů •29. 6. 2020

10

Samota a bujná fantazie zamává snad s každým. Stanley Kubrick a jeho vizuálně podmanivá psychologická sonda člověka na základě románu Stephena Kinga. Přítomnost v konfrontaci s minulostí a budoucností. Otec vs. syn a mezi nimi vyděšená ničemu nerozumící žena. Dvě a půl hodiny prodloužené verze zase o něco zesiluje účinek a schopnost vyvolat nervozitu v pomalu se rozvíjejícím psychologickém rozmaru. Každé vyřčené slovo se musí v dlouhých dialozích pozorně vnímat, poněvadž se jeví jako nepatřičný doplněk daného obrazotvorectví. I v dějství každičký detail něco znamená. Kubrick všude strhává dojem a realitu do brutalistického základu, ve kterém naznačuje sotva viditelné souvislosti domněnek vševědoucnosti v bloudění ve vlastním životním údělu. Na tomhle snímku je ´best´ naprosto všechno. Zdánlivě skromný, ale pevný scénář, fenomenální herecké výkony vyjadřující důležitost charakterů, úžasná výprava stanovující tu správnou atmosféru, k tomu mistrovská kamera využívající v daném aspektu snad naprosto vše a do kůže se zavrtávající soundtrack, ve kterém jsou slyšet i motivy známé z Hitchcockových filmů. Psychické zlo se tu vlivem všeho dostává do neskutečných výšin a tak je snímek uzpůsoben ke správné alternativě jak vše správně vidět, číst a hlavně prožívat. Na tento film se zkrátka nestačí jen dívat. Divák už od první minuty stopáže musí do příběhu propašovat svou mysl k plnohodnotnému uchopení všeho podstatného. Naprosto nepřekonatelný snímek, který by měl vidět přinejmenším každý filmový fanda.

Pete69

33 033 bodů •19. 8. 2017

8

To dítě je z celého filmu nejděsivější :) Teď bez legrace, režie je jasná od první minuty a těžko si lze splést rukopis Stanleyho Cubricka, když už jste od něj něco viděli. Jack Nicholson naprosto dokonalý.. tajemný příběh, děsivého domu.. Kultovní snímek.

kunafix

20 062 bodů •12. 8. 2004

8

Jedna z Kubrickových perel. V kombinaci s předlohou od Stephena Kinga se jedná o atmosférickou hororovou bombu. Bohužel, jak skvělá volba byl Jack Nicholson a malej kluk, tak špatná byla škaredá uřvaná Shelley Duvall. Na štěstí prim hraje právě Nicholson, jehož šílené ksichty jsou vrcholem filmového šílenství. "I'm not gonna hurt ya. I'm just going to bash your brains in!" Bohužel 146 minut dlouhá rozšířená verze se mi zdála místama až moc dlouhá. I když nemám nic konkrétního, prostě se to trošičku táhlo. Scénář, nasnímání, zpracování i hudba ale stojí za to. A hlavně ten Nicholson!!!

hanys_

18 781 bodů •4. 11. 2012

10

Kdysi jsem měl s touhle klasikou velký problém (poprvé viděno asi půlroku po přečtění knížky), ale jak léta plynula, knižní detaily z hlavy vymizely a já si tuhle Kubrickovu pecku mohl bez problému užít. Dokonalý horror (na to že má 140 minut a jsou tam většinu času 3 herci). 9/10

muzz

18 035 bodů •14. 1. 2016

8

Miluju filmy Stanleyho Kubricka, tento film jen potvrzuje proč. Brilantní. Brilantní scénář (mistr Steven King), brilantní herecké výkony, mystika, napětí, ještě mladý Jack Nicholson roztomilý jako vždy, nechybějící happyend v bludišti, prostě pecka. Ještě je dobré dodat, že ve scéně s holčičkami a krví jsou na stěnách umístěny plakáty všech Kubrikových filmů, toho si ale při té hrůze nikdo nevšimne ;)

Sheldon

16 079 bodů •21. 10. 2015

10

"here, is Johnyyy!" Stanley Kubrick řek, že natočí ultimativní horror a já si myslím, že se mu to povedlo. tenhle film jsem chtěl strašně vidět, ale nikdy se tu díky bolševníkům nehrál, takže jsem ho mohl spatřít na vlastní bulvy až po mistrově smrti, kdy se konečně uvolnily autoráky. A možná i díky tomu zakázanýmu ovoci mu toho odpustím víc, než bych jako fanoušek Kingovy předlohy odpustil komukoli jinýmu. Ale je to rozhodně dobrý.

lamps

15 327 bodů •17. 4. 2016

10

Miluju, když si mě film takzvaně půjčí, dvě hodiny nechá bloudit v neodhadnutelném labyrintu cinefilní dokonalosti a v závěru mě emocionálně i psychicky vyčerpá a zdecimuje. A Osvícení je jediný snímek v mém životě, který to opakovaně a stoprocentně dokáže. Nedivím se, že Kingovi jde tohle veledílo proti srsti, protože Kubrick si zase jednou vizionářuje (vím, že tohle slovo neexistuje, fakt) v takovém stylu, že výpovědní hodnotu a sílu jinak skvělé knihy hravě překonává. A stačí mu k tomu "jenom" pečlivě vybudované interiéry, a minimalistické inscenování prostoru, který je detailně uspořádán a expresivně napojen na různé perspektivy tří titulních postav. Co je realita a co fantazie? Je pomatený Jack strůjcem, nebo nešťastnou obětí? Co všechno jednotlivé pečlivě konstruované výjevy reprezentují a symbolizují? Kubrick dává vodítka, ale nejednoznačně a mazaně, aby diváka soustavně vtahoval do zdánlivě odosobněného světa a zároveň ho nutil prožívat i jednoduchý příběh jeho postav. Osvícení je nesmírně náročný produkt od génia, který rád významy schovává a zaobaluje, ale současně umí vyprávět s intenzitou monzunových dešťů a bavit diváka ikonicky zrežírovanými scénami a vedením herců, kteří se vyšťaví až na dřeň - Jack Nicholson opravdu předvádí asi svůj nejúžasnější herecký výkon a hlavně na něm stojí velká část významové roviny filmu.___ Silně doporučuji zhlédnout kratší, 114 minutovou verzi, ta delší totiž obsahuje nadbytečně vysvětlující scény pro duté publikum a nemá takové filmařské grády.

filmfanouch6

12 654 bodů •7. 7. 2016

10

Jeden z nejuznávanějších filmařů všech dob Stanley Kubrick stihl za svou kariéru realizovat filmy jednotlivě spadající do prakticky každého stěžejního žánru. Neopomenul ani horor, konkrétně v případě adaptace novely Osvícení Stephena Kinga. Na seznam nejvěrnějších knižních adaptací by se Kubrickovo Osvícení nedostalo, sám Stephen King ostatně Kubrickův film kvůli příliš výrazným odklonům od jeho díla nenávidí a angažoval se ve vytvoření televizní adaptace Osvícení, kterou si radši sám napsal. Adaptace Osvícení tak existujou dvě, jen jedna se ovšem zapsala do análů kinematografie. A navzdory Kingovo nářkům to bylo právě to Kubrickovo. Mezi Barry Lyndonem a Olověnou vestou tak Kubrick vzal Kingovu knihu a společně s Diane Johnson se postaral o velmi volnou adaptovanou verzi scénáře. Odměnou byla Kubrickovi nominace na Zlatou malinu za nejhorší režii a rozpačité přijetí, které se až léty přetavilo ve vysoké uznání, umísťování na prestižních filmových seznamech i označování za jedno z vrcholných děl Kubrickovi tvorby. Komorní záležitost, která i po letech svádí k osobním interpretacím, předvádí jeden z nejdivočejších výkonů Jacka Nicholsona, zvládá i po více než 4 dekádách mrazit. V rámci Osvícení je snadné prokouknout Kubrickův perfekcionizmus, očividnou vášeň pro dané téma i fascinací něčím, co v knižní předloze nehraje tak výraznou úlohu. I tentokrát Kubrick pracoval s morálně pochybným antihrdinou, dost možná je navíc popsání Jacka Torrance jako antihrdiny příliš pozitivní. Herectví Jacka Nicholsona je od nepaměti spojené s excentrickým a energetickým podáním, které jde dohledat už u ztvárnění Gittese z Čínské čtvrti, McMurphyho z Přeletu nad kukaččím hnízdem, či pozdějšího Jokera z Batmana Tima Burtona. Torranceovi nechybí Nicholsonovo charizma, už od počátku je ovšem zřejmé, že se pod zavádějícím úšklebkem skrývá cosi pochybného. To odhalí i pozdější detaily charakteru Torrance, samo o sobě poté přispěje působení v hotelu Overlook. I zde pod reflektory přichází možná nadinterpretace, kdy je možné jít krapet směrem od Kubrickova románu a žít v potencionální představě, že jsou mysteriózní prvky Osvícení pouze součástí chořejší a chořejší mysli Torrence. Tato možná nadintepretace má několik bodů pro i proti, skrze Nicholsonovo podání je ovšem skutečně možné sledovat propadávání se člověka do většího šílenství, které vyústí i v získání sekery a jednu z nejikoničtějších hlášek kinematografie. Za jednu z největších výtek vůči Kubrickově předloze označil King přílišnou chladnost. Je to ovšem nejspíš příliš zkratkovité označení, kdy sice Kubrickovo Osvícení neoplývá žádnými dojímavými momenty, chladné ovšem není. Kubrick ruku v ruce se svým perfekcionizmem pečlivě komponuje jeden obraz za druhým, zvládá skrze kamerové nájezdy prodat atmosféru opuštěného hotelu, ovoce přináší i tehdy svěží práce s ruční kamerou. Na hotelu Overlook je od počátku cosi tajemného, Kubrickem zvolená hudba zvládne vyvolat mrazení už v samotném úvodu, mrazení ovšem Osvícení v průběhu vyvolává především skutečně proto, že mnoho věcí nezodpovídá, svádí k volným interpretacím, které může rozdrtit pouze knižní předloha či vnímání existence pokračování s názvem Doktor Spánek. Stěžejní úlohu v příběhu sehrává i Torranceův syn Danny, který je v podání Dannyho Lloyda obdařen záhadnou schopností. Je to celé součástí dětské fantazie? O šílenost zděděnou po svém otci? A nebo má Danny skutečně speciální schopnosti shodné se záhadným Halloranem v podání Scatmana Crotherse? K výrazným interpretačním odklonům možná Osvícení možná při detailnějším pohledu nesvádí tak výrazně, přesto výsledný horor vyvolává zájem o analyzování a úvahám nad různými potencionálními pohledy. K tomu ostatně svádí i finále, které oříšek odmítá snadno rozlousknout a opět rozevírá vrata k možným interpretacím. V základu by se dalo Kubrickovo Osvícení označit za příběh o neúspěšném spisovateli, který hodlá nakopnout svou kariéru a potencionálně slepit krapet pochroumané rodinné stavy, uzavřenost prostorů na něj ovšem dolehne, kdy velkou roli sehraje i mysteriózní podstata tajemného Overlooku. Sama práce a žádné hraní udělá z Jacka hlupáka, výrazněji propadá šílenství, vše ve svém šíleném úsudku vlastně myslí nejspíš skutečně dobře, Nicholsonovo podání přesto i po letech zůstává správnou ukázkou toho, jak herecky podat pomalé propadání se šílenství. Ať už jemnými gesty, grimasami či ukázkou v akci. Osvícení z dnešního pohledu splňuje atributy různých typů hororů. Nechybí tomu umělecký lak, sázení na pomalé budování atmosféry a ani brutální momenty. Jedná se v zásadě o komorní příběh, nepřepisují se tu rekordy v počtu mrtvých, přesto Kubrick ne poprvé a ne naposledy naservíroval něco speciálního. Ani s ním nebylo vždy snadné vyjít, psychickým nátlakem poškodil herečku Shelley Duvall skrze natáčení scény s baseballovou pálku, mnohokrát jí při natáčení obviňoval z toho, že je neschopná a mnoho natáčecích dní Duvall probrečela (odměnou jí byla nominace na Zlatou malinu, kterou pořadatelé stáhli až minulý rok díky Kubrickovu terorizování). Duvall sice toto natáčení výrazně ublížilo, Kubrick ovšem opět z druhé strany provazu dosáhl svého. Nejspíš i proto působí podání Duvall autentičtěji v roli týrané manželky, Kubrick tak za cenu přílišných nátlaků opět dosáhl svého. I tato historka ovšem zvýrazňuje komplikovanou osobu Kubricka, která šla ruku v ruce s jeho přístupem k filmařině, skrze jeho posedlost je možné nalézt i jistou paralelu se samotným Jackem Torrancem. I přes nevěrnost původní látce se tak rázem mohl Kubrick ještě výrazněji jevit jako ta správná volba. V Kubrickově Osvícení funguje klaustrofobie, zapalování pod kotlem, působivé finále i mnoho možných intepretací svádějících k úvahám nad smyslem života či posmrtné existenci, samotné Osvícení vlastně vyznívá pesimistickým dojmem, kdy je i ovšem tento fakt součástí hry. Libovolný Kubrickův film je těžištěm zajímavých motivů, kdy mnohokrát Kubrick něco adaptoval, často si z předloh bral svůj úsudek, výsledek ovšem stál vždy za to. Konflikty svádějící k diskuzím o tom, co je vlastně správná adaptace, jsou nekonečné. Stačí si ovšem vzpomenout na momenty s dvojčaty, výtahem, pokojem 237 či bludištěm a s nimi spojené rezonování po letech. Rázem je jasné, že Kubrick nad tehdejším přijetím nakonec zvítězil. Osvícení je v součtu nejspíš Kubrickovým nejznámějším filmem, leckdo by poté Osvícení označil i za nejlepší dílo. I větší zastánci 2001: Vesmírné odyseji, Barryho Lyndona či Olověné vesty ovšem musí uznat, že je Osvícení dalším důvodem toho, proč se na Kubricka i po letech vzpomíná v tak velké úctě a proč se na tom ještě dlouho nic nezmění....