martin-mickey-stusak
36 687 bodů •
7
Mississippi a komunita afrických a indických přistěhovalců. Snímek na pozadí politických a rasových problémů přináší příběh lásky mezi indickou dívkou a Afroameričanem. Vlastně je to celé v duchu klasického snímku ´Hádej, kdo přijde na večeři´ (1967), jen s jiným příběhem. Druhý snímek indické režisérky Miry Nair, která tak potvrdila svůj režisérský talent. Jejím přičiněním je indická kultura na americkém kontinentě představena tak, jak snad ještě nikdy. O toleranci mnoha kultur a ras se na přelomu osmdesátých a devadesátých let natočilo poměrně hodně, ale v jádru věci na poli politickém. Tady je myšlenka o nutnosti tolerance a respektu vedena přes romanci, o které se již v oné době říkalo, že je to ten správný recept na budoucnost. Na barvoslepou lásku. V dnešní době vidíme, že to takový Netflix nebo Disney Channel dotáhli do patřičné dokonalosti. Kromě rozdílné kultury se samozřejmě projevuje i rozdíl rasový. I když jak zamilovaný Afroameričan říká, odstín její pleti není o moc rozdílný než ta jeho. Příběh má skvostnou výpravu a scénář je zpracován tak, že vše lehce z daných událostí vyplyne. A to je nejzásadnější. V ničem se netlačí na pilu, nic se násilně nevynucuje. Tudíž je to o dost přijatelnější k zamyšlení. Romantickou šablonu však dějový vývoj postrádá a je to také dobře. Jde o překonání překážek, a ne ledajakých, a zamilovaný pár si s tím musí poradit sám. Snímek tedy patří mezi rasové normalizační agitky, který musí končit patřičně a naprosto okázale.
