Sestry Su-mi a Su-yeon jsou propuštěny z psychiatrické léčebny a vrací se zpět domů, kde je čeká macecha, zamlklý podivínský otec i jedno skryté tajemství v podobě zvláštních nočních zvuků a přeludů. Su-mi obviňuje nenáviděnou macechu, ovšem jsou to právě její prsty, jež mají co dočinění s tajuplnou atmosférou, která pomalu ale jistě zaplňuje celý dům i jeho obyvatele? Režisér a scénárista v jedné osobě - Ji-woon Kim vychází z korejské variace na nám dobře známou Popelku. Děj zprvu plyne líně a nenuceně, je prokládán melodramatickými záběry, aby se vzápětí mohl změnit v bezmála dvouhodinový nervy drásající snímek, který stojí za to shlédnout večer jen na vlastní nebezpečí.
Všehovšudy standardní hororová duchařina s jedním překvapivým zvratem. Atmosfericky slušné ale od režiséra takových snímků jako "Bittersweet life" nebo "I saw the devil" jsem čekal daleko více.
Do sebe zahleděná rádoby komplikovaná (ve skutečnosti jen nepřehledná) blbost. Musí se ale nechat, že nikdo neumí tak skvěle hystericky ječet jako Korejky.
Co začíná jako normální nudnej film skončí jako dost tuhej a mysteriozní horor. Hlavním nepřítelem je macecha, ale "sovy nejsou, čím se zdají být". Zápletka je tak zapletená, že asi budu potřebovat skouknout to ještě jednou. A vůbec se tomu nebráním, protože něco takovýho jsem už slouho nezažil. V určitejch momentech mi byly plinky maly, protože se znenadání objevila lekačka. Nebo mi chodil po zádech děda Mráz v tretrách, když bylo něco napínavého. A zvláštní poděkování patří hudbě, bez které by byl poloviční požitek. Hodně kvalitní, ale ke konci možná trochu moc překombinované jak kombinovaná strava. Přesto sen!