Recenze filmu Hodiny

Komentáře a recenze 14

Chrustyn

44 095 bodů •22. 7. 2007

6

Přestože jsem tento film zkoušel dvakrát, nenašel jsem v něm tu krásu a úžas, jako ostatní. Jedná se o propracovaný, inteligentní a dokonale zahraný snímek, ale jeho tempo a vlastně i dané téma jdou mimo mě a ať se snažím sebevíc, onu dokonalost nikdy neuvidím.

Pete69

33 754 bodů •8. 10. 2017

5

Když jsem viděl 83%, tak jsem se na film těšil a z tohoto pohledu jsem zklamaný. Mám rád i dramata, ale toto mi nepřišlo tak skvostné. Herecky skvěle obsazená hlavní trojice, ale já se velkou část filmu popravdě nudil. Hodiny mi sebraly dvě hodiny a po shlédnutí je to pro mě jen nadprůměrná záležitost.

• Herecké výkony tří dam v hlavních rolích.

• 50% nuda.
• Příběh není úplně strhující.

Psisko59

32 879 bodů •22. 10. 2015

9

Symbolika uplývajícího času je společná, ale každé ze tří žen v rozmezí osmdesáti let odtikává jiný životní mezník: maniodepresivní Virginia Woolfová (skvělá a výborně namaskovaná Nicol Kidmanová) tvoří v duševních mukách knihu, která je útěchou pro v osamocenosti nešťastnou těhotnou zelenou vdovu Lauru (Julianne Moore). Nešťastná je i vydavatelka Clarissa (Meryl Streep) ve své lásce k homosexuálovi Richardovi, který umírá na AIDS. Odstínění různých valérů bolesti je prokresleno velmi jemně, bolestný prožitek velice uvěřitelný.

lamps

15 355 bodů •3. 5. 2016

6

Pro mě bohužel jasný případ filmu, který si hraje na obrovské umění, a přitom je nudný a nezáživný až hanba. Opravdu jediné, co mě v tom úmorném záplavu nudy výrazněji zaujalo, byla krásná hudba a excelentní herecké výkony všech přítomných- snad vyjma Nicole Kidman, která sice zahrála svou těžkou roli výborně, ale po vydatné práci maskérů vypadala zkrátka tak škaredě, že jsem neměl tu sílu se na ni soustavně dívat. Nakonec ale všechny zářící dámy ještě zastínil naprosto úchvatný Ed Harris, který se svým výkonem jen přidal na seznam "The Oscar should have went to..". Možná by to chtělo ještě jedno shlédnutí, abych to celé dokázal vstřebat, ale k tomu popravdě asi nikdy nenajdu odvahu.

avenis

12 468 bodů •3. 8. 2023

10

Nikdy mě nepřestane bavit ta mistrná provázanost jednotlivých postav napříč stoletím. A nikdy mě nepřestane dojímat jejich bolest v srdcích. Všechny tři hlavní představitelky si plně zaslouží ta získaná ocenění. Rozhodně je to film, na který musí být nálada a klid.

hrumsrt

11 395 bodů •28. 1. 2022

6

Spojení těchto tří poměrně odlišných žen skrze jednu knihu je za mě naprosto geniální nápad! Herecké výkony jsou řádně strhující.. Ale tady moje chvála končí. Nešlo, prostě nešlo mi se do toho dostat. Tenhle film není pro mě, depresivní a krajně feministické. Dostal jsem tu "výhodu", že jsem měl možnost to probrat s vícero diváky, kteří to se mnou současně sledovali, ale i pak jsem se cítil asi ještě hůř. Divný a zase divný! Ve výsledku mě to nechává chladným a znuděným. 55%

junxi91

6 913 bodů •28. 3. 2023

6

Příběh tří různých nespokojených žen ve třech různých časových obdobích - Virginia Woolfová v roce 1923, Laura Brownová v roce 1951 a Clarissa Vaughanová v roce 2001. Jejich příběhy jsou ve filmu vyprávěny simultánně, takže jsem v tom měl tak trochu chaos. Prostě se mi ty dějové linie pletly dohromady. Děj začíná tím, že v roce 1941 vleze Virginia do řeky a utopí se. A pak se vracíme zpět. Rok 1923. Virginia Woolfová začíná psát knihu Paní Dallowayová, a to ve svém velkém domě v Richmondu u Londýna. Virginia je šedá jako stěna, trpí depresemi a často se nervově hroutí, dohlíží na ní její služebnictvo a především její manžel a vydavatel Hogarth Press. Na návštěvu k ním dorazí její sestra Vanessa a děti Julian, Quentin a Angelica. Sestry se baví o životě v Londýně, zatímco děcka najdou mrtvého ptáka. A tak mu Virginia s Angelicou uspořádají pohřeb, a Virginia si vedle něj lehne a zakouká se mu smutně do očí. Po návratu dovnitř pokračuje Virginia ve psaní své knihy. Říká, že chtěla nechat svou hlavní hrdinku v knize umřít, ale nakonec tento osud nadělí jiné postavě. Než Vanessa odejde, tak jí Virginia vášnivě políbí a chce, aby u ní sestra s dětmi zůstaly. Po jejich odjezdu uteče Virginia v dešti na vlakové nádraží, kde čeká na vlak do Londýna. Přiběhne za ní Leonard a ti dva se pohádají - bydlení v Richmondu mělo pomoci Virginii utěšit její duševní stav a Leonard se bojí, že Virginia spáchá sebevraždu. Ona říká, že má právo zvolit si svůj osud a raději dá přednost Londýnu, i kdyby to mělo znamenat její smrt. Leonard to smutně připouští, oba se vracejí domů a Virginia začíná opět psát. Leonard se jí ptá, proč musí v její knize někdo zemřít, ona mu odpoví "abychom si my ostatní více vážili života". A prý umře "básník, vizionář". Rok 1951. Laura Brown čeká své druhé dítě a tráví své dny doma s malým synem Richiem. Z reality uniká čtením románu Paní Dallowayová. Laura se po druhé světové válce provdala za Dana, společně žijí americký sen, ale ona je přesto hluboce nešťastná. Laura s Richiem pečou dort k jeho narozeninám, ale nějak jim to splaskne a dort se nepovede. Sousedka Kitty jí požádá, aby nakrmila jejího psa, zatímco bude v nemocnici na zákroku. Kitty jí prozradí, že zákrok souvisí s tím, že nemůže otěhotnět, že to může znamenat trvalou neplodnost a že se necítí jako plnohodnotná žena, dokud není matkou. Kitty se snaží být optimistická, ale Laura cítí její smutek a obejme jí. Dokonce to vygraduje do vášnivého polibku, a Laura pak odejde a snaží se dělat, že k líbání nedošlo. Laura s Richiem upečou další dort a uklidí, a Laura poté zaveze Richieho k chůvě, paní Latch. Richiemu se odloučení moc nelíbí a rozběhne se za autem matky, protože má strach, že se matka už nikdy nevrátí. Laura si vezme pokoj v hotelu, lehne si na postel, vytáhne pár lahviček pilulek a čte si knihu. Chce se prostě zabít. Usne a zdá se jí o tom, že hotelový pokoj je zatopený vodou a ona se topí. Pak se probudí, hladí si těhotné břicho a pláče. Poté vyzvedne Richieho, políbí jej a společně se vrátí domů, aby oslavili narozeniny jejího manžela Dana. Dan během oslavy říká, že snil o domácím štěstí a tato naděje jej držela v chodu během války. Přitom však ignoruje Daninu nespokojenost. Rok 2001. Clarissa Vaughan je literární redaktorka v New Yorku a její křesní jméno je stejné, jako křestní jméno hlavní postavy v knize Paní Dallowayová. Připravuje se na večírek na počest svého přítele a bývalého milence Richarda, což je náladový básník a autor, který trpí onemocněním AIDS. Na večírku má Richard získat významné literární ocenění. Clarissa a Richard spolu chodili na vysoké škole, ale nyní žije Clarissa se svou lesbickou přítelkyní Sally Lester, zároveň se však stará o nemocného Richarda. Richard řekne Clarisse, že zůstal naživu jenom kvůli ní , že cena je pro něj bezvýznamná a že jí dostane spíše za své onemocnění než za svou práci. Richard nazývá Clarissu "paní Dallowayová", protože se rozptyluje od svého života stejně, jako hlavní hrdinka této knihy. Clarissa se vrací domů a tam se setkává s Richardovým milencem Louisem Watersem, který se vrátil kvůli slavnosti. Diskutují o tom, že Richard ve svém díle popisuje jejich skutečné životy atd. Domů se vrátí Clarissina dcera Julia, aby jí pomohla s přípravou večírku, a Clarissa přiznává, že její život se jí zdá triviální a falešný ve srovnání s mladistvým štěstím. Clarissa se vydává vyzvednout Richarda a při tom je ve filmu odhaleno, že on je mladý chlapec z roku 1951! Richard Clarisse odhalí, že už nesnese "hodiny", které zbývají do konce jeho života, a spáchá sebevraždu - vyskočí před ní z okna! Později v noci přijede na návštěvu Richardova matka Laura Brown. Laura se svěřuje s tím, že se rozhodla místo sebevraždy opustit po narození dcery svou rodinu. Zároveň toho však nelituje, protože stejně neměla na výběr. Chápe, že jí nikdo neodpustí, ale ona má vysvětlení: "Byla to smrt, ale já si vybrala život". No a nakonec vidíme Virginii, jak se topí v řece se slovy o letech, lásce a hodinách. Za mě teda celkem nuda, příběh třech typicky nespokojených ženských, které prostě neví, co od života chtějí a když to dostanou, tak se jim to stejně nezamlouvá.

kilby1989

4 397 bodů •29. 6. 2011

8

Fakt to byla Nicole Kidman? :) Už si nepamatuju přesně, ale hodinu jsem na to čuměl jak Dežo na internet. Totálně jsem to nepobíral. Přibližně po tý hodině mi to začalo docházet a musim říct, že mi postupně padala čelist. Asi 3 minuty před koncem byla moje brada zaparkována u sousedů o dvě patra níže, protože jsem konečně pochopil celý smysl filmu. Jestli to někdo pochopil mnohem dřív než já, tak ho lituju, protože já si díky tomu tento film dokonale vychutnal až do konce. 70%