Líbej mne až k smrti

Není vhodnějšího amerického filmu z 50. let, na kterém by se daly názorně demonstrovat změny, kterými prošel žánr detektivního filmu. V období mezi Maltézským sokolem a Líbej mne až k smrti se toho skutečně hodně změnilo. Hrdinou už není zásadové soukromé očko hammettovského nebo chandlerovského střihu, ale sadistický prospěchář Mike Hammer (Meeker). Případ, který vyšetřuje, se nedotýká jen úzkého okruhu pochybných existencí, ale má fatální důsledky pro celý svět. A styl, který filmaři volí k vyprávění svého příběhu, již neodpovídá hollywoodským požadavkům na nenápadnost a „neviditelnost“; naopak na sebe prostřednictvím nezvyklých úhlů kamery či znepokojivých obrazových kompozic záměrně upozorňuje. Snímek Roberta Aldriche se ohlíží za noirovou tradicí předchozích patnácti let, aby ji vzápětí postavil zcela naruby. (Milan Hain, Film Noir Kokořín)