Doktorka Kate Forsterová odchází z domu u jezera. V poštovní schránce nechává vzkaz pro budoucího neznámého nájemníka. Píše se rok 2006. Architekt Alex Wyler se zastaví u domu u jezera a ve schránce nachází vzkaz od Kate Foresterové. Píše se rok 2004. Započne zajímavý a neobvyklý vztah, kdy si oba lidé dopisují prostřednictvím této pozoruhodné schránky na dopisy. Jejich domovem je nedaleké Chicago, ale oba rozdělují nepřekonatelné dva roky. Je vůbec možné najít způsob, jak se setkat?
Originální ale poněkud nedomyšlená romance. Herecké výkony nejsou špatné a Sandra vypadá i po letech velmi dobře. Je to průměrná romance ale koukat se na to dá. Ale stačí to jen jednou.
Příběh plný vášně a toužebné lásky dvou lidí komunikující spolu jen formou dopisů. Nehledejme v tom reálnost příběhu, je to přeci jen romantický příběh v mezích časoprostoru a paralely vesmíru. Příběh jedné lásky a tajemství. Sandra Bullock a Keanu Reeves rozehráli příjemné filmové představení, kde čas běží jen v představách a kde každý hledá tu svoji cestičku k tomu druhému. Tento milostný příběh má své kouzlo ve své atmosféře a naprosté nepředvídatelnosti. Protože se děj odehrává v různých časových rovinách, lze se svojí vlastní nepozorností v příběhu ztratit a tak ona pozornost je tentokrát skutečně zcela namístě. Je to pozvolna plynoucí milostný film bez nějakých oplzlostí, hrubých slov a nějakého skřepčení či ledabylého juchání. Milostný film, kde slovo ´romance´ skutečně něco znamená.
Velmi dobře zpracované i když přeslazené romantické fantasy. Sandra Bullock ukázala svou něžnou stránku a za mě jí to sluší stejně dobře, jako role drsňaček, možná i více. Chemie s Keanu Reevesem funguje skvěle a to i na dálku. Zajímavý slaďák, který jsem viděl vícekrát a nestárne.
Prvotřídní restaurace z filmu se jmenuje „Il Mare“, což je mezinárodní název původního korejského snímku z roku 2000, podle nějž Dům u jezera vznikal. „Il Mare“ znamená italsky dům na pobřeží. Korejský název filmu zní „Siworae“, což v překladu znamená přibližně „láska přesahující čas“.
Se stejným námětem, kdy jen listy nahradil telefon, pracuje i krátký argentinský snímek Líneas de teléfonos (1996) režiséra Marcela Briganta.
Film se proslavil masívním „product placementem“, na plátně se totiž až příliš často objevuje batoh od Louis Vuittona.