Recenze: Zelená kniha - držitel Oscara servíruje pohádku o rasismu, nafoukanosti a dojetí

Kromě toho je Tony velmi intenzivní rasista.

Proto se Tony dlouho rozmýšlí, než přijme nabídku dělat osobního řidiče / asistenta černému klavíristovi Donu Shirleyovi (Mahershala Ali), který se vydává na dvouměsíční turné po americkém Jihu. Ale touha po slušném honoráři zvítězí a oba pánové záhy vyrážejí na cestu se "zelenou knihou" v ruce.

Oba výše jmenovaní pánové skutečně žili a "The Negro Motorist Green Book" byla skutečná příručka, která pomáhala černým motoristům cestovat, stravovat se a přespávat na Jihu USA aniž by přišli o zdraví nebo o život. (Byla to tenká brožura, tudíž výrazně lepší český název by byl "Zelená knížka".)

A tak začíná road movie, v jehož průběhu rasistický Talián přijde o rasismus, distingovaný nafoukaný černoch přijde o nafoukanost a divák se dojme, jak to na světě může hezky chodit. I když to na světě zcela jistě takhle nechodilo.

Totiž, film Zelená kniha je pohádka. Pohádka o tom, že když v sobě lidé najdou dost dobra, tak dobře dopadnou. Tím nechci říct, že když v sobě někdo najde dobro, tak nemůže dobře dopadnout. Také tím nechci říct, že se k cestě, popisované v tomto filmu, nedošlo. Chci tím říct, že ve filmu Zelená kniha funguje všechno tak krásně hladce hollywoodsky, že je jasné, že je to kvalitně vymyšlený a zrežírovaný scénář a nikoliv věrná rekonstrukce historických událostí. Každá narážka je později vypointována. Každá předzvěst se později dočká naplnění nebo kontrapunktu. Ja naprosto jasné, jakým způsobem se nakonec oba hrdinové změní. Jako po másle.

Na tom ale není nic špatného! Klidně si v kině užiju Dům u jezera nebo Vetřelce, i když vím, že skutečné lidské námluvy nebo skutečné lovení xenomorfa takhle nefungují.

Zelená kniha je výborná, pokud se zabývá vztahem hlavních dvou hrdinů. Don je bohatý, má téměř aristokratické vystupování (skvělá gesta rukou) a velmi sofistikovaný verbální projev. Ale je ostražitý a drží se dál od většiny lidí, včetně ostatních černochů. Tony je naopak vidlák / chmaták / bouchač, který ví, jak to chodí "on the streets", ale není schopen ani rozpoznat Donovu sofistikovanou ironii, natož aby ji pochopil. Je to sice rasista a občas něco ukradne, ale kdesi v jeho srdci se skrývá cosi dobrého.

Zásluhou obou hlavních představitelů funguje většina jejich dialogů (které představují většinu filmu) přesně tak, jak má, to jest naprosto hladce, vtipně a nápaditě (jsou také velmi kvalitně napsané). Každému divákovi musí být jasné nejen jak to skončí, ale jak skončí většina scén, které uvidíme. Ale nevadí to, protože chemie hlavních hrdinů je většinou tak skvělá, že divák nemá důvod si stěžovat. Dalo by se říct, že se díváme na jakýsi remix původních Nedotknutelných (ty americké jsem neviděl).

Horší je to ve scénách, kdy se řeší tehdejší vážné problémy jižanských států (rasismus, segregace) a našich hrdinů (osamělost, traumata z vlastní neschopnosti nebo potenciální neschopnosti). Ne že by to bylo nějak trapné nebo dokonce urážlivé, ale nemá to v této stoprocentně hollywoodské pohádce co dělat a většinou to není zábavné (ale občas ano!).

Je nutné zastavit se u osoby režiséra, kterým je Peter Farrelly, polovina bratrů Farrellyů. Ti kdysi dávno natočili Blbého a blbějšího nebo Něco na té Mary je a v poslední době několik neuvěřitelných s*aček, které ani nebyly uvedeny v našich kinech. Tato skutečnost zní skoro jako vtip, protože režie Zelené knihy je nesrovnatelně lepší než u jejich předchozích filmů, plná vychytaných drobností a precizností, kterou bych od Farrellyů v životě nečekal. Možná za tu buranskost vždycky mohl Peterův bratr Bobby?

Zelená kniha je, podobně jako některé další letošní filmy, nominována na několik Oscarů hlavně proto, že "rasismus je fuj" a "black power". Ne proto, že by byla tak dobrá. Ale je dost dobrá. A jako bonus uslyšíme tehdejší fajnovou pop-hudbu Donova tria.

Hodnocení: 70%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE