Recenze filmu Uvnitř tančím

Komentáře a recenze 14

Chrustyn

43 674 bodů •20. 3. 2009

8

I když by se na první pohled mohlo zdát, že se bude jednat o depresivně laděné drama o postižených lidech, kteří nemají mnoho chuti do života ve skutečnosti je celkové vyznění filmu poměrně optimistické. Celý příběh je hlavně o přátelství dvou hlavních hrdinů a o lásce, kterou jeden z nich pozná. Herci jsou výborní a dokážou si získat divákovi sympatie, i když jsou oba na vozíku a jeden z nich nedokáže mluvit. Je toho málo co by se dalo filmu vytknout ale i když se jedná o výbornou podívanou na plný počet to není.

xxmartinxx

22 532 bodů •22. 4. 2010

6

Solidní, ale neoriginální, předem dané a chvílemi nucené. Na toto téma už bylo natočeno několik filmů, z nichž některé byly lepší. Kdybych žádný z nich neviděl, možná by to ty čtyři hvězdy dostalo, ale za to opakování ji zarputile nedám. Jinak ale pěkný film.

lamps

15 317 bodů •10. 5. 2016

6.5

Nemohu si pomoci, ale jakkoli je ten film pěkně natočený a nese velmi libozvučné poselství, že každý by měl žít naplno i navzdory svému osudu, tak tentokráte to tvůrci s tou samoúčelností a patosem krapet přehnali. Přitom filmy snažící se diváka v prvé řadě dojmout mám v některých případech hodně rád, jenže tady mi prostě nic nesedlo, nedokázal jsem se vžít do příběhu a, to především, hlavní postavy mi nebyly zdaleka tak sympatické, jak by si asi zasluhovaly. Připadalo mi, jako kdyby všichni okolo mě nahlas rozjímali o životě a poplakávali tomu druhému na rameni, zatímco já jsem stál opodál, slova mě nějak míjela a přemýšlel jsem spíše nad tím, kdy už budu moci odejít. Co ale filmu upřít nemohu, že všichni herci zvládli své role výborně a že v závěru ta aura přátelství a odhodlání přeci jen prorazila chlad a odtažitost, které jsem v úvodu pociťoval. Nic výjimečného...

Matli

8 300 bodů •27. 12. 2014

8

Hodně dobrý filmeček, hlavně díky neuvěřitelně přesvědčivému hereckému výkonu Stevena Robertsona. Co víc dodat, je to smutné, až je to dokonalé. 78%

liborek_

7 283 bodů •20. 7. 2008

8

Upřímně řečeno, Rory O'Shea - onen živel, který vnesl trochu života do žil apatickému, po mozkové obrně na okolí zcela závislému Michaeolvi - mi přišel jako nesnesitelně nesympatický, narcistický hejsek, který své okolí a zejména Michaela i přes svůj vlastní hendikep pouze využíval a zneužíval ve svůj prospěch.. Takový byl můj dojem 3/4 filmu a v závěrečné části bylo jasně vidět, že jeho styl života a pohled na svět není to pravé a není zdaleka ten nejšťastnější - a díky tomu pro mě příběh těchto dvou hendikepovaných mladých lidí, kteří se snaží nějakým způsobem bojovat s nepřízní osudu, neuhnívat v izolaci Carrigmore a prožít něco víc, než jen každodenní rutinu ohraničenou všemožnými "pravidly", díky tomu pro mě tento příběh nabývá na zajímavosti a důležitosti. Rory uvnitř trpí a maskuje to nenuceností a živelností, Michael je navenek bez života, ale uvnitř tančí. Snímek je skvěle napsaný a natočený, ovšem v některých místech dost nepravděpodobný a idealistický. Pochybuju, že by se ve skutečnosti našla nějaká Siobhan... To však filmu neubírá na síle a zejména scénáristicky vyšperkované finále může slabším povahám vehnat do tváře několik krůpějí slz.___ Existuje film s podobným tématem, který bych rád doporučil a který je u nás dosti opomíjený. Na rozdíl od tohoto snímku je to romantický příběh postiženého muže a ženy a na rozdíl od Roryho je mi postava Bruce ve snímku Běsnící měsíc mnohem sympatičtější...

celticek

5 916 bodů •30. 12. 2011

10

Hodně emotivní film. Útok na city mi ale nepřipadal tak plánovaný, jak v jiných filmech. S oběma hlavníma postavama se člověk rychle sžije, puká mu srdce v okamžiku, když se jeden z nich zamiluje do "zdravé" holky, což samo o sobě nic dobrého nevěstí. Vozíčkáři se s tím ale poperou po svém, život není žádné peříčko. Je dobré si to ale uvědomit a radovat se i z toho mála, co život dal...Já ten film mám rád..