Name: Uvnitř tančím
Released: 2004
Duration: 104 min
Rating: 79
Cast: James McAvoy, Romola Garai, Steven Robertson, Alan King, Brenda Fricker

Uvnitř tančím je příběhem 24letého Michaela s mozkovým ochrnutím, který dlouhodobě žije v domově pro invalidy "Carrigmore" vedeném impozantní Eileen. V jeho životě nastane zlom, když se do domova přistěhuje rebel Rory O'Shea. Michael s úžasem zjistí, že rychle mluvící Rory, který může pohybovat pouze svojí pravou rukou, rozumí jeho skoro nesrozumitelné řeči. Roryho dynamická a vzpurná povaha zapálí v Michaelovi oheň a představí mu zcela nový svět vně "Carrigmoru". Ceny: MFF Edinburgh 2004: Cena publika; Irská filmová a TV cena 2004: Nejlepší scénář; Cena Spolku londýnských kritiků: Nejlepší herečka ve vedlejší roli

Herci a tvůrci 62

James McAvoy

Rory O'Shea

Romola Garai

Siobhan

Steven Robertson

Michael Connolly

Alan King

Tommy

Brenda Fricker

Eileen

Ruth McCabe

Annie

Režie:

Damien O'Donnell

Scénář:

Jeffrey Caine

Hudba:

David Julyan

Komentáře k filmu Uvnitř tančím 14

Chrustyn

44 045 bodů 20. 3. 2009

I když by se na první pohled mohlo zdát, že se bude jednat o depresivně laděné drama o postižených lidech, kteří nemají mnoho chuti do života ve skutečnosti je celkové vyznění filmu poměrně optimistické. Celý příběh je hlavně o přátelství dvou hlavních hrdinů a o lásce, kterou jeden z nich pozná. Herci jsou výborní a dokážou si získat divákovi sympatie, i když jsou oba na vozíku a jeden z nich nedokáže mluvit. Je toho málo co by se dalo filmu vytknout ale i když se jedná o výbornou podívanou na plný počet to není.

Fingon

16 896 bodů 27. 8. 2009

70% Uvnitř tančím je hlavně v první polovině úžasnou smrští skvělých scén... jak ale komedii střídá vážnější tónina, snímek se bohužel stává dost předvídatelným a to mě vždycky dokáže naštvat.

lamps

15 327 bodů 10. 5. 2016

6.5

Nemohu si pomoci, ale jakkoli je ten film pěkně natočený a nese velmi libozvučné poselství, že každý by měl žít naplno i navzdory svému osudu, tak tentokráte to tvůrci s tou samoúčelností a patosem krapet přehnali. Přitom filmy snažící se diváka v prvé řadě dojmout mám v některých případech hodně rád, jenže tady mi prostě nic nesedlo, nedokázal jsem se vžít do příběhu a, to především, hlavní postavy mi nebyly zdaleka tak sympatické, jak by si asi zasluhovaly. Připadalo mi, jako kdyby všichni okolo mě nahlas rozjímali o životě a poplakávali tomu druhému na rameni, zatímco já jsem stál opodál, slova mě nějak míjela a přemýšlel jsem spíše nad tím, kdy už budu moci odejít. Co ale filmu upřít nemohu, že všichni herci zvládli své role výborně a že v závěru ta aura přátelství a odhodlání přeci jen prorazila chlad a odtažitost, které jsem v úvodu pociťoval. Nic výjimečného...