Film vypráví příběh dvou lidí – Mela (Jack Lemmon) a Edny (Anne Bancroft), lidí střední třídy a středního věku, kteří spolu šťastně žijí na Manhattanu v jednom vysokém domě. Až do chvíle, kdy oba přijdou o práci a kdy je jejich byt vykraden. K tomu je navíc začnou otravovat jejich vlezlí a závistiví sousedé. Oba musí snášet jejich urážky a když se zdá, že se ocitnou na samém okraji propasti, podaří se jim postavit se na nohy a začnou svoji těžkou situaci řešit.
Strasti života platící do dnes a které platit budou stále. ´Nemít prachy, nevadí...´, zpívá se v jedné české pohádkové písničce, ale jak každý ví, realita je poněkud jiná. Tuto větu mohou říkat ti, co mají dobře placenou a hlavně jistou práci. Ale pokud ji náhle ztratí, jako Mel Edison v tomto příběhu, to už do zpěvu leckomu není. A když ji ztratí i manželka, jedná se již o megaprůser. Příběh stavěný tak, jak to v životě skutečně bývá. Ale protože tu hraje Jack Lemmon, výrazná dramatičnost a depresivní nálada rozhodně diváky nečeká. A nuda už vůbec ne. Komedie stavěná hlavně na konverzaci, která ani po tolika letech nepřestává bavit i přes svůj vážný tón. Příběh o těžkostech manželského páru ve středních letech poukazující na typické potíže městského života. A vše, co tu je k vidění, je věrohodné. Proto ten nestárnoucí námět. Zajímavostí je, že stejně jako ve snímku ´Banáni´ z roku 1971, tu má malou roličku Sylvester Stallone, tentokrát coby pouliční zlodějíček a kapsář. Snímek je, jak by někdo puritánsky řekl, značně užvaněný, ale ve svém smyslu poučný. Ano, ve finále je tu jistá moralitka, ale zásadní a trefná. Takže typická lemmonovka, která neurazí.