Slepota změnila plukovníka Franka Sladea v zatrpklého, osamělého a cynického člověka, kterému se už nechce žít. Než se rozhodne definitivně skončit se svým životem, chce se ještě jednou pořádně pobavit. Spolu se studentem Charliem, kterého mu Sladeova rodina najala jako opatrovníka, odchází do New Yorku a jeho poslední výlet nekončí plánovanou sebevraždou. Slade si s Charliem pomocí začne znovu uvědomovat krásy života a pomalu se změní na energického muže, jakým kdysi býval. Mezi slepcem a Charliem postupně vzniká sympatie a důvěra. Slade pomůže chlapci vyřešit i jeho školní problémy. Vůně ženy je jednoznačně hereckým a mistrovským sólem Al Pacina. Za svůj výkon slepého důstojníka získal svého prvního Oscara (1993) a Zlatý glóbus (1993) za nejlepší mužský herecký výkon.
Není to rozhodně špatný film, ale od Oscarového remaku jsem očekával více. Italskou verzi se skvělým Vittoriem Gassmanem se mi líbil více a jeho slepotu jsem mu věřil daleko více, než tu Al Pacinovu, který prostě občas zaměřoval objekty očima. Příběh je to ale zkrátka hezký a tak i tato verze je u mě za 70%.
Možná, že je tento film ve stínu ostatních Pacinových brilantních výkonů a málokdo ví, že tohle je jediný film, za kterého získal Oskara, ale prostě on je v tom naprosto úžasný. Whoo-ha! Až uvidíte, pochopíte:-)