Není to rozhodně špatný film, ale od Oscarového remaku jsem očekával více. Italskou verzi se skvělým Vittoriem Gassmanem se mi líbil více a jeho slepotu jsem mu věřil daleko více, než tu Al Pacinovu, který prostě občas zaměřoval objekty očima. Příběh je to ale zkrátka hezký a tak i tato verze je u mě za 70%.
Možná, že je tento film ve stínu ostatních Pacinových brilantních výkonů a málokdo ví, že tohle je jediný film, za kterého získal Oskara, ale prostě on je v tom naprosto úžasný. Whoo-ha! Až uvidíte, pochopíte:-)
Příběh se sice chvílemi hodně táhne, ale excelentní Al Pacino vše rázně obrací tím správným směrem. Martin Brest umí pracovat s podobnými náměty a tady měl navíc k dispozici opravdu výborný scénář, který příjemnou nostalgií a lidskostí přímo překypuje. Ale to všechno se děje až na pozadí velkého hereckého koncertu, který by nedokázal žádný komentář dostatečně vystihnout. Tak jako Hoffman umí zahrát autistu, Nicholson psychopata a Carrey idiota, tak Pacino zvládl slepého. Bravo, Ale!
Pacinova one-man show, kde se mu přiblíží snad jen O'Donnel a to jen v jediné scéně. Jinak si krade Pacino film pro sebe a dokáže tak zužitkovat i tu přepálenou stopáž, která se chvílemi trochu táhne a nebýt právě něj, byl by film stěží poloviční.
Mé srdce se opět otevřelo dokořán a mohlo naplno přijmout herecký koncert Al Pacina, který tu rozehrál jeden ze svých nejlepších výkonů životní dráhy. Ač má na sobě černé brýle pouze na krátké okamžiky, dokáže svým nezapomenutelným herectvím i bez brýlí působit na okolí opravdu uhrančivým pohledem slepého muže. Bál jsem se, že Chris O´Donnell bude naprosto zastíněn, ale on si svoji roli odehrál přesně podle toho, co vyžadovala. Setkání osamělého muže a mladého kluka na rozcestí života nemohlo být natočeno lépe. Popis ženy v podání Franka, tango s mladou neznámou dívkou a závěr, to jsou momenty, jenž mi nadlouho zůstanou vryty v paměti. Přes dlouhou stopáž tento snímek přímo vybízí při melancholické náladě a životních útrapách. Je to film, který vás probudí a pohladí.
Al Pacino v roli slepého plukovníka, na začiatku cynický a zatrpknutý muž, ktorý už myslí na samovraždu a okolný svet už pre neho nemá význam. Naposledy sa chce zabaviť a tak sa vydá do New Yorku spolu s jeho opatrovníkom. Zo začiatku sa nemohli ani vystáť, ale postupne k sebe našli cestu a vzájomnú dôveru. A životom omrzený plukovník vďaka nemu opäť nájde chuť do života. Al to zahral ako pán a oscara si zaslúžil právom, Chris O´Donnell asi v životnej roli. Veľmi pekný film, ktorý som si užil od začiatku do konca. 9/10
Svým stylem a pojetím typický devadesátkový film - pěkné dojemné drama, které se dotkne, doprovázené soundtrackem s takovým tím typickým nostalgickým dojmem (prostě ne ten dnešní dunivý styl jako je třeba v Nolanových počinech). Ovšem naprosto to nejlepší jsou herecké výkony a to především v podání Al Pacina, jenž tu předvedl neskutečné herectví, jelikož hrát slepého, bych řekl, je jedna z nejtěžších věcí, která může existovat. Působilo to chvílemi dost inspirativně a vypadalo to, že to mělo ambice na jeden z nejlepších filmů všech dob. To by se avšak musela osekat délka a konec by musel být o něco lepší, protože ačkoliv tu byl samozřejmě happyend (šťastné konce jsou v 99 případech ze 100), tak nebyl dostatečně výmluvný a vlastně nevyužilo toto dílo svůj potenciál. Takhle z toho je pouze pěkné dojemné drama, a když budete ve správně náladě, tak se dotkne. 85%