Sheldon
16 079 bodů •
10
Expresivní film pobouřil kritiku, katolickou církev i diváky a v mnoha zemích musel být radikálně ostříhán o necudné a rouhačské záběry. Dnes je film právem považován za mistrovské dílo, kterému věříme jeho odhodlanost, nespojitelné souvislosti, skvělé herecké výkony, intelektuální přesah a především brilantní formu, která i přes dobu vzniku neztratila na zběsile svižném tempu vyprávění.
Buňuel prvotní ideu popsal těmito slovy:,,V Mexiku jsem uvažoval o příběhu, který by vznikl z jediného obrazu. Tak pracuji pokaždé: dílo vytryskne z jednoho obrazu jako pramen. Jaký to byl obraz? Mladá žena je omámena starcem a ocitne se tak v moci člověka, který by ji za jiných okolností nikdy nemohl sevřít v náručí. Zdálo se mi, že by tato žena měla být neposkvrněná, a proto jsem z ní udělal novicku. Myšlenka žebráků se objevila později, připadalo mi, že je přirozené, když bývalá jeptiška jim ve svém domově poskytne útulek. Pak mne napadlo, že by bylo zábavné posadit žebráky do panské jídelny a nechat je obědvat u obrovského stolu s vyšívaným ubrusem a svíčkami. Vzápětí jsem si uvědomil, že by tam mohli zaujmout pozici připomínající obraz Leonardovy Poslední večeře. A nakonec jsem si vybavil spojení chórického Aleluja z Händelova Mesiáše s obrazem tančících a hýřících žebráků.“
Mě osobně zaujala vynikající scéna, kdy kolem jakéhosi hodného venkovana projíždí vůz, za kterým je přivázaný pes. Vůz jede rychle a kdyby byl pes unavený, vůz by ho zjevně usmýkal k smrti. Dobrému muži se pejska zželí a proto ho od nehodného majitele odkoupí. Když se s pejskem pomazlí, rád, že udělal dobrý skutek, projede kolem další vůz, za kterým je přivázaný pes.
Vrcholem snímku je samozřejmě slavná scéna hostina inscenovaná podle obrazu Poslední večeře Páně, která koresponduje se zrůdami z obrazů Hieronyma Bosche, mrzáky Pietera Brueghela st., groteskním figurám z Capricos od Francisco Goyi a poetice expresivních španělských barokních obrazů.
