Herzog a jeho verze slavného upíra, bez kterého by možná nikdy nevznikl legendární Drákula. Tempem dost utahané (co jiného od Herzoga čekat) ale silně atmosferické s několika velice zajímavými scénami.
Remake. Jak je mým dobrým, lehce zákeřným zvykem, před shlédnutím jsem si (opět) pustil i původní verzi, abych mohl erudovaně srovnávat. Němota versus zvuk - vítězí u mně zvuk, s barvou už na tom remake tak dobře není. Scénář se vrací ke jménům převzatých ze Stokerova románu a kromě nich tam zcela zbytečně vrací i postavu Van Helsinga (občas vyslovovaného i jako von, čti fon). Dalším plusem na straně snímku z roku 79 je Kinského Dracula - skvěle přejímá Shreckovy trhané pohyby a jeho namaskování je ještě daleko lepší než v originále a dvě z jeho scén jsou tím nejlepším, co může Herzogova verze nabídnout (první je Draculův pokus olízat Harkerův rozříznutý palec a následné pronásledování po místnosti, druhou pak první Draculovo setkání s hlavní ženskou postavou), korunu pak nasazuje v rámci drákulovských příběhů poměrně nečekaný konec. Rád bych se ještě pozastavil nad výběrem hudby, Rheingold se možná ještě tak hodí k záběrům majestátního horstva, přes které plují mraky, možná ještě k horskému potoku, kolem kterého Bruno Ganz putuje cestou na hrad, ale určitě ne k průchodu branou a prvnímu setkání s Draculou. Tento prolog k první části Wagnerovy opery Prsten Nibelungů mám moc rád a líbilo se mi jeho použití v Malickově Novém světě, tady to prostě nesedí. Také mi nesedí záběr na náměstí plné rakví a jejich nosičů - silně pochybuji nejen o tom, že by se při takové fázi epidemie tolik nosičů našlo (nemluvě o tom, že by se spíš na náměstích zapalovaly obrovské vatry či za městem kopaly masové hroby:) Cigáněti omlátit housle o hlavu.
Když jsem bydlel v Německu, tak jsem měl konečně možnost se seznámit s tvorbou Wernera Herzoga a právě i s filmem Upír Nosferatu. Pěkně postaru jsem filmy viděl na DVD a tenhle film jsem viděl ještě před originálem od Murnaua. Herzog tento film natočil vyšinutě a naprosto svébytně. není to pro každého, ale já to mám rád.
Herzogův Drákula na mě nefugoval, protože mi přišel topornej, což je dáno snahou vyjít z němého Nosferata. Navzdory pomalému tempu, je to poměrně málo obsažné. Filmař pracuje s omezeným prostorem a musí tedy pochopit, co žene příběh kupředu a na čem by se měl vést i divák. Jestliže Harken jede do zahraničí uzavřít obchod s nějakým hrabětem Drákulou, protože chce vydělat peníze, aby si zařídil život a mohl žít ve štěstí s ženou, kterou miluje, tak je třeba vzít diváka na tuto vlnu - tzn. vylíčit vztah Harkena s jeho milou tak, aby do toho byl divák zainteresovaný, aby jim přál přesně to, co si přeje samotný Harken. Tragické dopady příběhu pak budou působit silněji. Mně to však bylo docela jedno. Pochopil jsem, že Harken miluje svou milou, protože se s ní dlouho prochází po pláži a protože o ní řekne, že je tím nejcennějším, co má. Chápu, ale je to málo k tomu, abych se stal zainteresovaný. Není to dostatečně prokreslený, což je problém, protože jejich vztah je motivem k mnoha klíčovým bodům příběhu a vyplývá z něj i část tragiky. Další část tragiky tkví v pojetí samotné postavy hraběte Drákuly; Je to muž bez svobodné vůle. Nemůže si vybrat a nemůže přestat být. Je jakousi inkarnací zla, ale je také muž, který trpí. Drákula však ve 100min příběhu nemá mnoho prostoru. Celé mysteriózno rovněž nefunguje, protože ta postava je už jednak příliš zprofanovaná a všichni víme, co očekávat, ale pokud je dílo velmi imerzivní a atmosférické, což jsou kvality udávané i postupným vypracováváním děje. Zde se to bere ale poměrně zhurta...
Herzogova pocta Murnauovi a jeho expresionistickému klenotu vyšla nad očekávání dobře. Sice v děsivosti a originalitě podání není původnímu Upíru Nosferatu konkurencí, nicméně svoji působivost jistě má. Tomuto remaku však paradoxně ublížil zvuk, kterým chtěl Herzog předlohu obohatit. To co je na originálu předností - tedy důraz na hru světla a stinů, mimika hlavních postav, je zde zatlačováno právě mluvenými dialogy, které nemají vždy tu správnou účinnost. Za pozornost stojí výkony Klause Kinského, Isabelle Adjani i Bruno Ganze. Výsledkem je slušný remake, což nebývá zvykem...
Proč evropský režisér nechá mluvit selku v Transylvánii polsky?? U zámořského bych to pochopil, ale takto? Harker přijíždí do vesnice na koni a druhý den nemá na čem jet. Kam se poděl? Ty hodiny, co měl Dracula na hradě, tak ty chci taky. No, k celému filmu, už jsem psal v jiném komentáři k jinému Draculovi, že pokud znáte Stokerovu knihu, nemá vás co překvapit. V tomto snímku je to totéž. Pravda, občas diváka zaskočí pár dobrých záběrů a sem tam zajímavý hudební motiv. Tím nemyslím slovenskou lidovou v podání malého cikána. I když, pravda, ta mne překvapila. Stejně jako závěr. Hodnotím stejně jako ostatní Drákuloviny. Každá je stejná a každá jen malinko obohatí diváka a novou maličkost.
Náš hrdina (ten kladný) jede do Karpat, kde na hradě čeká... a čeká... a čeká... až ho pán domu pěkně vysaje. Tady, co naplat, vázne veškerý příběh. Mezi tím, aby to jako "o něčem" bylo, sledujeme hrdinovu éterickou a nanejvýš senzibilní snoubenku, kterak doma takřka neustále omdlévá; jednou nalevo, jednou zas napravo, aby to nebyla nuda... Body za atmosféru a rumunské hvozdy a hory.
Tento remake sice nedosahuje kvality originálu od Murnaua,který jsem si zakoupil i na Bluray,maje ho z dřívějška i dvakrát na DVD.Werner Herzog měl
to štěstí že angažoval do hlavní role Klause Kinského,který jediný se v této roli Maxi Schreckovi vyrovná.Přesto zde platí-čím méně slov,tím více hrůzy.