V Houstonu a okolí se začínají objevovat zavraždění lidé, jejichž smrt byla způsobena zatím neurčenou zbraní. Detektiv z protidrogového oddělení Jack Caine a jeho parťák Ray Turner mezitím už delší dobu pasou po drogovém dealerovi Victoru Manningovi. Jeho muži přepadli a zabili policistu ve federálním skladu důkazů a zmocnili se velkého množství heroinu. Následně způsobili výbuch, při němž zahynulo několik lidí. V baru má být ukradené zboží předáno kupci, za kterého se vydává právě Ray Turner. Dojde ale k přestřelce, zasáhnou neznámí muži a na místě zůstane několik mrtvých Manningových mužů a také Ray. Kufřík s drogami zmizel. Victor Manning je přesvědčený, že vše mají na svědomí policisté, a přísahá Caineovi pomstu... Caine je odhodlaný smrt svého parťáka pomstít a na partu Manningových „Bílých hochů“ si jaksepatří posvítit. Kapitán Malone mu představí federály, inspektora Switzera a zvláštního agenta Smithe, který s ním má spolupracovat. Smith pedanticky dodržuje všechny předpisy, takže se od Jacka diametrálně liší a zdržuje ho v práci. Jack používá své vlastní metody... Pitva mrtvých ukáže, že byli zabiti podivnou zbraní. Jack Caine brzy přijde na to, že se jedná o obyčejný disk. Jeho přítel, podivínský vědec Bruce, vysvětlí, že jde v zásadě o elektromagnet, který lze naprogramovat k pohonu tak, aby zasáhl lidskou bytost, jejíž tělo vyzařuje také magnetické pole. Ponechá si nalezený disk, aby ho mohl dále studovat. Ve městě jsou nacházeni další mrtví zavraždění stejným podivným způsobem: nejprve byli omámeni silnou dávkou čistého heroinu a pak jim vrah udělal otvor v hlavě... (TV Prima)
Jeden z mála povedených filmů Dolpha Lundgrena. Jeho postava je sympatická, tvrdá a typicky americká. Neustále hláškuje a jde za svým cílem. Snímek má švih, jehož tempo si poctivě drží, výborný scénář a nesmazatelné charisma. Takové náměty byly ve své době velmi populární. Vraždící mimozemšťan v neodolatelném podání Matthiase Huese je skutečně démonický. Děj se drží tématu a neotravuje vedlejšími motivy, což více dodává na atraktivnosti. V žádném případě nenudí. Neustále si vynucuje pozornost a vyvolává zvědavost. Dnes už klasika, která se pro fanoušky Dolpha Lundgrena stala kultem.
Až na to finále, který vypadá jak z každýho akčního filmu té doby, to je celkem dobrej film... Ale kdyby tý stopáži dali o dvacet minut míň, byl by film znatelně zábavnější...