Hraběnka Federica, stárnoucí majitelka atraktivních přímořských pozemků, je brutálně zavražděna svým manželem, Filippem Donatim, který je poté sám zabit tajemným třetím na scéně! Kdo je vrahem? Může to být podnikatel v realitách Frank Ventura? Anebo Paolo Fossati, entomolog ze sousedství, který chce ochránit přirozené životní podmínky hmyzu v okolí zátoky? Hraběnčin nelegitimní syn Simon, který se chce přihlásit ke svému jménu? Anebo by to mohl být Albert, slabošský manžel ambiciózní dcery Donatiových Renaty? Nikdo z nich ovšem nezůstane podezřelým dlouho – černá komedie Maria Bavy o lidské hrabivosti čítá 13 postav a 13 nejotřesnějších vražd, jaké kdy byly natočeny.
Na giallo byli Italové vždy velcí machři a i tento snímek je toho důkazem. Určitě by měl sloužit jako učební pomůcka začínajícím hercům, aby přesně viděli, jak vypadá hrůza, smrt v očích a vražedný pohled. Režisérům, jako ukázka vynikající režijní práce. A také kameramanům, jak má vypadat geniální obraz. Snímek má nezaměnitelnou hororovou atmosféru. Hudba sice na dnešní dobu už tolik nemrazí, ale to je jen efekt nemilosrdného zubu času. Krátká stopáž je prospěšná. Tempo se alespoň netáhne a jde se stále k věci. Scénář je tak jednoduchý, že jednodušší už snad ani být nemohl, což znamená, že nějak složitě přemýšlet se u toho nemusí. Je to na škodu? Vůbec ne. Jak je vidět, není třeba žádných složitostí a komplikovaností. Vše má své pevné místo a svůj účel. Jedná se o klasiku. Ale výbornou.
V roce 2005 magazín Total Film jmenoval tento film jako jeden z 50 nejlepších hororových filmů všech dob.
Film měl premiéru na filmovém festivalu AVORIAZ 1971.
Film má více alternativních názvu, než kterýkoliv jiný film (např. Bloodbath, Bloodbath Bay of Death, Carnage, Chain Reaction, Ecology of a Crime, The Antecedent, Twitch of the Death Nerve atd.).