Lovreňáci a Velraňáci jsou dvě party kluků ze sousedních vesnic. S vervou sobě vlastní se nenávidí a bojují proti sobě s odhodláním svých statečných dětských srdcí. Jejich netradiční válečné trofeje - knoflíky, šle a pásky jsou na druhé straně vykupovány výprasky a tresty stejně urputných rodičů. Chlapci procházejí těžkou zkouškou, která jim dá poznat to nejdůležitější v životě.
Ze začátku zábavná exkurze do života dvou part malých kluků, které mezi sebou neustále valčí. S příbývajícími minutami a čím dál tím vážnějším pojetím film dost ztrácí a už tolik nebaví.
To jak máme blízko k francouzské kinematografii dokládá i tento snímek. Nejen, že nám jsou blízké francouzské komedie ( dobře, mluvím tedy hlavně za sebe ), ale v Knoflíkové válce lze najít mix českých filmů, jako je Obecná škola, Bylo nás pět, Lišáci, Myšáci a Šibeničák, či dění ve Stínadlech Jaroslava Foglara.
Kdybych v tomto filmu pro děti a mládež neustále neslyšel řeči o Francii a kluci evidentně neotvírali pusy jinak, než na česky dabing, klidně bych uvěřil, že se dívám na Český film pro děti ze šedesátých let.
"Kdybysem to byl věděl, tak bysem sem nechodil..." zní přesný přepis českého dabingu postavy malého Gibusíka, kterému český hlas propůjčil Zdeněk Prokeš, pozdější známý baletní umělec a choreograf. Tento film byl velmi oblíbený u mé maminky a často o něm mluvila. Mně zase tak úžasný nepřipadal, když jsem ho pak kdysi viděla jako dítě. Připadalo mi, že ti kluci se chovají jako blázni. Dnes, po mnoha lletech ho vidím jinýma očima a vidím násilí, krutost, bezohlednost a naivitu. Gloriola je pryč.