Name: Škola otců
Released: 1957
Duration: 100 min
Rating: 75
Cast: Karel Höger, Blažena Holišová, Josef Mixa, Ladislav Pešek, Vladimír Hlavatý

Jindřich Pelikán přijíždí vyučovat z Brna do malého města. Zde se díky svému odlišnému a poctivému kantorskému přístupu dostává do konfliktu s vedením školy a některými kolegy a dokonce i s dětmi a jejich rodiči. Přesto si přísný učitel u dětí postupně získá oblibu a důvěru. Občané města však proti němu, uspořádají štvavou kampaň a i když se za něj nakonec postaví i sám předseda ONV Janouch, Pelikán se zklamaný vrací zpět domů. Snímek se zabývá nekonvenčním aktuálním tématem a přitom se vyhýbá jednostrannému a schematickému pohledu na přítomnou realitu. ŠKOLA OTCŮ se řadí mezi přední zástupce filmů tzv. občanského konceptu.

Herci a tvůrci 65

Karel Höger

učitel Jindřich Pelikán

Blažena Holišová

učitelka Andulka Novotná

Josef Mixa

ředitel školy Pohanka

Ladislav Pešek

učitel Bajtek

Vladimír Hlavatý

předseda MNV Janouch

Marie Vášová

Janouchová

Režie:

Ladislav Helge

Scénář:

Ladislav HelgeIvan Kříž

Hudba:

Gustav Křivinka

Komentáře k filmu Škola otců 3

Pete69

32 609 bodů 12. 11. 2023

Moc pěkný film, který mi bůh ví proč tak dlouho unikal. Karel Höger v roli učitele, který nechce nic dát zadarmo, přesto je spravedlivý a dobrý. Snímek krásně ukazuje třídní i sociální rozdíly a dopad na děti, skvělá režie, hudba klasická pro padesátá léta. Moc hezký lidský snímek.

kawa

3 388 bodů 27. 4. 2017

Toporný příběh učitele, který řeší manželskou krizi odchodem do malé vesnické školy. Na škole panuje atmosféra pseudospokojenosti, děti se neučí , ale dostávají výborné známky, podle přání mladého ambiciózního ředitele, který se chce především zavděčit předsedovi ONV a jeho ženě, s tím, že je to stupínek k povýšení. Hlavní hrdina jako jediný správný člověk v celé obci, bez chyb.... Slabý průměr.

Volpe

1 857 bodů 5. 1. 2021

U Školy otců mě zaujala poněkud rozporuplně jedna formální věc. Psychická a kritická propracovanost v kontrastu se zjednodušující dějovou schematičností. Na jedné straně je zde dáván velký prostor pro pochopení charakteru učitele Pelikána a porozumění motivací vedlejších postav. Na straně druhé je zde však přítomna dějová schematičnost v něčem až podobná filmům předchozí poloviny 50. let. Nalezli bychom zde atributizaci hlavní postavy jako světce, jenž pro ostatní trpí, zjednodušující reprezentaci celku i kostýmní klišé a poněkud černobílou kategorizaci. Film rozhodně nesnaží nenaplňovat přístup socialistického realismu k filmu – hlavní postava je psychicky propracována, kriticky se zde pohlíží na dělnictvo, jenž přejímá buržoazní zvyklosti či je zde kritika povyšování třídního uvědomění nad vzdělání – nicméně obsahuje některé zjednodušující prvky, které jsou sorele vlastní, a to ve výsledku nahlodává celkový dojem filmu.