Ve dvou liniích se odvíjí děj filmu Svéráz národního lovu, který se stal patrně nejúspěšnější ruskou komedií 90. let. Jedna linie je smyšlená a svou stylizací připomíná pasáže z Tolstého knihy „Vojna a mír“. Odehrává se ve fantazii mladého finského sociologa Raiva, jenž přijel zkoumat zvláštnosti ruského lovu, o němž se chystá napsat knihu. Druhá linie je reálná. Raivo se zúčastní skutečného lovu, k němuž má dojít v přírodní rezervaci, tvořené vodním a lesním terénem. Přestože jeho očekávání zůstane daleko za skutečností, několikadenní společnost čtyř mužů a místního hajného mu přinese zážitky, na které bude vzpomínat nejen ve zlém. (Seminář ruských filmů)
Ruští tvůrci tímto snímkem překvapují hlavně tím, jak si dokáží udělat legraci sami ze sebe, s typické ruské mentality i tolik proslaveného národního alkoholického nápoje. Drží se veškerého standartu pobavit i na takových prekérních situacích, že by to snad ani jiný národ takhle nedokázal. Byť to vypadá na klasické použití motivu o lidské hlouposti, není tomu tak. Démon alkohol je tomu všemu viníkem a tak se jen poukazuje na obyčejné lidské chování obyčejných lidí v alkoholovém opojení. Takže to vlastně na druhou stranu ani není nijak nucená komedie, jen to tak přirozeně vyznívá. Není tedy divu úspěšnosti tohoto snímku, který je v určitém pohledu zcela zasloužený. Nakonec, s opilci a lidmi mající vždy nějakou tu flašku po ruce byla vždy nějaká ta legrace a to ať se dělo co se dělo. Zde jde o lov a jak to nakonec všechno dopadlo vypráví tento skvěle napsaný příběh.
Jeden z nejoriginálnějších filmů, který jsem viděl a který je absolutně nezařaditelný do žánrů, ale ani nepřipomíná nic evropského. Je to exotika, ruský film. Padne v něm mnoho stachanů vodky, nikdo nezůstane střízlivý a Rus s Finem u jednoho stolu je už samo o sobě základ dobré komedie.