Články o Superman

Vzorový superhrdina z komiksové stáje DC se ve filmové penzi ohřál sotva čtyři roky a už je tu trailer na další restart Supermana, v němž si ikonický kostým v režii Jamese Gunna (Strážci Galaxie) obléká nastupující herecká osobnost David Corenswet (Twisters). Projekt pod taktovkou samotného šéfa filmového oddělení DC Comics je jedním ze základních kamenů dohledné filosofie společnosti Warner Bros. Discovery, která do něj údajně napumpovala přes 350 milionů dolarů. První upoutávka odkrývá jen střípky, ale fanouškům podsouvá spoustu komiksové radosti v čele se superpsem Kryptem.

Proč vlastně na jediném receptu šetřit, když se alespoň jednou osvědčí? Kinematografií dnes hýbou letité filmové franšízy, jež v mnoha případech startovaly takzvaně od píky, po americku lze patrioticky říct s velkým snem a skromným zázemím podněcovanou kreativitou. Vezměte si Star Wars, jež George Lucas roku 1977 málem nedokončil a zadlužil se tak, že mu hrozil osud mrakodrapových skokanů po krachu newyorské burzy. Nová naděje ale obrovsky uspěla a následný úder Impéria stál třikrát tolik – nemluvě o moderních Disneyho článcích, jež i se započtením inflace své rozpočty trvale znásobují. Tento text vám představí několik zásadních filmových pokračování, jejichž rozpočty závratně vylétly buď nárazově oproti přímému předchůdci, nebo i postupně v průběhu let v rámci dlouhodobé série.

Být fotogenický a mít herecký talent jsou široké pojmy a každý nemůže před kamerou působit jako Robert Redford či Alain Delon. Z některých slavných tváří čiší bázeň, strach a děs, čehož schopní režiséři samozřejmě dokážou kreativně využít. Říct o herci, že svým pohledem nahání hrůzu, rozhodně nemusí být nic negativního či dokonce urážlivého. Spousta rolí to ostatně vyžaduje a následujících jedenáct mužských osobností umělo či stále svede své rysy a grimasy vyvléct z komfortu, jaký si obvykle spojujeme se sledováním charakterních hvězd stříbrného plátna. Být zneklidňujícím hercem bývá cool nejen v hororech a tito pánové jsou toho nehynoucím důkazem.

Být ženou v branži, kde se chlapi s žílami na bicepsech ohání velkými kvéry a cedí drsné hlášky směrem k protivníkům, jež se chystají oddělat, není jednoduché. Maskulinní osmdesátá léta, kdy kinematografie jako čelní hvězdy uznala Arnolda Schwarzeneggera a Sylvestera Stalloneho, přesto otevřela prostor také hrdinkám, které nemohou čekat na pomocnou ruku. Silné ženy v akčních filmech, ať už těch dobrodružných, hororových či komediálně laděných, v některých případech ještě nesetřásly sexuální objektivizaci, ale mužům to dokázaly nandat a obstarat i lidštější, empatický přístup.

Popularita superhrdinských filmů začíná v roce 1978, kdy Christopher Reeve s napřaženou paží vzlétl k oblakům jako první herec, jenž na stříbrném plátně oživil DC ikonu Supermana. Úspěšný snímek Richarda Donnera (Smrtonosná zbraň) vydláždil cestu Batmanům a posléze i Marvelu, přičemž lví podíl měl také sympatický Newyorčan v hlavní roli, jenž nikdy nepřestal ostatní inspirovat. O herci, v jehož odkazu pokračoval třeba Henry Cavill a jehož život poznamenal takřka fatální sportovní incident, vznikl dokumentární snímek Super/Man: The Christopher Reeve Story, který zkoumá unikátní odkaz jedné z nejmilovanějších hollywoodských celebrit.

Takřka půlstoletí po premiéře děsivého hororu Přichází Satan! (The Omen), v němž Gregory Peck adoptuje chlapce s andělskou tváří a ďábelskými vlastnostmi, se dočkáme prequelu s názvem První znamení: Přichází satan! (The First Omen). Od rodiny amerického politika, jehož okolí sužují stále podezřelejší a smrtelnější příhody, se tentokrát přesouváme do katolického Říma a do biskupství prolezlého rostoucími projevy vyšší démonické moci. Minutová upoutávka sází pár měsíců před dubnovou premiérou v českých kinech hlavně na atmosféru a znervózňuje záběry poskládanými pozpátku.

Nic proti komiksovým filmovým adaptacím. Sešity se superhrdiny a superhrdinkami jsou populární nejméně od třicátých let minulého století a poté, co Čelisti se Star Wars v 70. letech vydláždily cestu popcornovým letním blockbusterům, se příběhy DC či Marvelu soustavně prosazují na stříbrných plátnech. Mánie započatá Iron Manem z roku 2008, která nese název Marvel Cinematic Universe a na niž reagovala společnost Warner Bros. svým DC vesmírem, se však po premiéře Avengers: Endgame (2019) vytrácí. Tento týden startující snímek Marvels podle všeho prodělá stejně jako tři další letošní komiksovky a průmysl pomalu směřuje k jinému snadnému obohacení, které skýtají stále populárnější adaptace videoher.

Oblíbený žánr „co by kdyby“ má dalšího zástupce. Jeden z nejslavnějších thrillerů, zdánlivě dokonalé Mlčení jehňátek (1991), totiž mohlo poměrně snadno vypadat o poznání jinak. A Anthony Hopkins by přišel o Oscara za jeden z nejintenzivnějších, ač nejkratších výkonů stříbrného plátna.

Nemluvný bezejmenný pistolník z Leoneho dolarové trilogie či Drsný Harry, jeden z průkopníků akčního žánru. Herecká a posléze i režijní kariéra Clinta Eastwooda zasahuje do neuvěřitelných osmi dekád a rozhodně jí nelze vyčíst nedostatek výrazných rolí. Kalifornský rodák však nikdy nepronikl do světa komiksů, přestože k tomu měl hned několik příležitostí.

Herecké kariéry často trvají dlouhá desetiletí, během nichž se vkus publika i kinematografické trendy značně proměňují. I proto se jen těm nejzářivějším hvězdám podaří udržet na výsluní delší dobu, případně skončit ve chvíli, kdy to dává smysl.