Klajnik
9 246 bodů •
2
Od samého začátku to vypadá působivě, díky kompozicím, barvám, ale hlavně živelné práci s kamerou, která jakoby byla handheld, ačkoliv kamera té doby musela být ještě velká a těžká, ne? První stabilizér byl taky vyvinut až roku 1975. V tomto ohledu film působí zvláštně a překvapivě dobře, což jsou pozitiva, které to u mě vytáhly na celou jednu hvězdu, protože celek filmu činí i jiné aspekty, které jsou naopak podceněny nebo nefunkční a způsobily, že můj výsledný dojem je negativní.
Po 15 minutách sledování jsem musel překliknout na wikipedii a vyčíst, co se dosud vlastně odehrálo, páč jsem v tom měl trochu zmatek. Bylo by totiž vhodné důsledněji etablovat postavy a vztahy mezi nimi.
Na začátku poměrně směšně umře Ivánkův bratr.
Krátce na to hned otec. Přitom mi nebylo moc zřejmé proč, protože ona scéna v kostele je matoucí. Jasně, došlo tam k nějakému disrespektu ze strany Ivanova otce ("Dává peníze na Boží svatostánek a přitom ze sirot duši vytlouká), ale nevypadalo to, jako by to jeho budoucí vrah měl vůbec pochytil - natož aby se ho kvůli tomu měl rozhodnout zabít...
Tahle špatná komunikace způsobuje, že divák přemýšlí víc nad tím, jak k sobě jednotlivé dílky vyprávění složit, namísto toho, aby se strhnut vezl jejich průběhem.
Stíny Zapomenutých předků ovšem není story-based film. Rozhodně je spíš lyrický. Divák by si měl hlavně užívat to, jak film vizuálně působí. Příběh či postavy jsou totiž trestuhodně upozaděny. Osobně mi od tvůrce přijde stupidní myslet si, že lze utáhnout divákovu pozornost jen na vizuálu v případě média, které si žádá, aby divák po delší čas seděl, mlčel, koukal a dával pozor. I kdyby film vypadal sebelíp, tak bez příběhu a postav, které by mě zajímaly/bavily, to začne za 10-20 minut nudit. To se taky stalo zde.
Dle mého musí film stimulovat na vícero úrovních a postavy s vyprávěním jsou tím nejzásadnějším aspektem pro udržení divákovi pozornosti. Lyrika by to měla pozdvihovat a estetizovat. Konceptuálně je to tedy za mě nedostatečné.
Na začátku filmu vidíme malého Ivánka sblížit se s nějakou holkou. Vyrozuměl jsem, že tyto dva to k sobě táhne, ale není možno uchopit proč nebo to s postavami jakkoliv prožívat. Přes všechny tu poetičnost to působí dost trhaně, plytce a úsečně. Krátce na to otec holky zabije Ivánkova otce (asi kvůli urážce). Následně je z Ivánka již velký Ivan, který je zamilován do oné holky z dětství, ale než spolu budou žít, tak Ivan hodlá odejít mimo vesnici za účely finančními, aby až se vrátí, mohl s předmětem své lásky žít navzdory nelibosti jejich rodin. Ivan odejde ve 24 minutě a deset minut na to spadne jeho milá ze skaliska do řeky a utopí se. Dalších 5 minut na to za navrátivší Ivan zjistí. Problém samozřejmě tví v tom, že špatné vyprávění neumožnilo sžít se jakkoliv s postavami, takže cokoliv se dělo, mi bylo úplně u prdele, což rozhodně není ideální výsledek.
Abych se tím nějak prokoukal, snažil jsem se zaměřovat se na technicistní aspekty filmu, což mi poskytlo aspoň nějaký stimul. Je to ovšem stimulace jiného rázu.
Nebyl jsem vtažen dovnitř, nýbrž jsem sídlil vně a hodnotil kompozice a kameru. Navzdory značné působivosti to tedy nebylo dost silné na to, aby mě to vtáhlo a drželo skrze napětí, zábavu nebo zájem. Dokoukal jsem to jen proto, že jsem si určil, že to vidět chci.
Po 15 minutách sledování jsem musel překliknout na wikipedii a vyčíst, co se dosud vlastně odehrálo, páč jsem v tom měl trochu zmatek. Bylo by totiž vhodné důsledněji etablovat postavy a vztahy mezi nimi.
Na začátku poměrně směšně umře Ivánkův bratr.
Krátce na to hned otec. Přitom mi nebylo moc zřejmé proč, protože ona scéna v kostele je matoucí. Jasně, došlo tam k nějakému disrespektu ze strany Ivanova otce ("Dává peníze na Boží svatostánek a přitom ze sirot duši vytlouká), ale nevypadalo to, jako by to jeho budoucí vrah měl vůbec pochytil - natož aby se ho kvůli tomu měl rozhodnout zabít...
Tahle špatná komunikace způsobuje, že divák přemýšlí víc nad tím, jak k sobě jednotlivé dílky vyprávění složit, namísto toho, aby se strhnut vezl jejich průběhem.
Stíny Zapomenutých předků ovšem není story-based film. Rozhodně je spíš lyrický. Divák by si měl hlavně užívat to, jak film vizuálně působí. Příběh či postavy jsou totiž trestuhodně upozaděny. Osobně mi od tvůrce přijde stupidní myslet si, že lze utáhnout divákovu pozornost jen na vizuálu v případě média, které si žádá, aby divák po delší čas seděl, mlčel, koukal a dával pozor. I kdyby film vypadal sebelíp, tak bez příběhu a postav, které by mě zajímaly/bavily, to začne za 10-20 minut nudit. To se taky stalo zde.
Dle mého musí film stimulovat na vícero úrovních a postavy s vyprávěním jsou tím nejzásadnějším aspektem pro udržení divákovi pozornosti. Lyrika by to měla pozdvihovat a estetizovat. Konceptuálně je to tedy za mě nedostatečné.
Na začátku filmu vidíme malého Ivánka sblížit se s nějakou holkou. Vyrozuměl jsem, že tyto dva to k sobě táhne, ale není možno uchopit proč nebo to s postavami jakkoliv prožívat. Přes všechny tu poetičnost to působí dost trhaně, plytce a úsečně. Krátce na to otec holky zabije Ivánkova otce (asi kvůli urážce). Následně je z Ivánka již velký Ivan, který je zamilován do oné holky z dětství, ale než spolu budou žít, tak Ivan hodlá odejít mimo vesnici za účely finančními, aby až se vrátí, mohl s předmětem své lásky žít navzdory nelibosti jejich rodin. Ivan odejde ve 24 minutě a deset minut na to spadne jeho milá ze skaliska do řeky a utopí se. Dalších 5 minut na to za navrátivší Ivan zjistí. Problém samozřejmě tví v tom, že špatné vyprávění neumožnilo sžít se jakkoliv s postavami, takže cokoliv se dělo, mi bylo úplně u prdele, což rozhodně není ideální výsledek.
Abych se tím nějak prokoukal, snažil jsem se zaměřovat se na technicistní aspekty filmu, což mi poskytlo aspoň nějaký stimul. Je to ovšem stimulace jiného rázu.
Nebyl jsem vtažen dovnitř, nýbrž jsem sídlil vně a hodnotil kompozice a kameru. Navzdory značné působivosti to tedy nebylo dost silné na to, aby mě to vtáhlo a drželo skrze napětí, zábavu nebo zájem. Dokoukal jsem to jen proto, že jsem si určil, že to vidět chci.
- camera work
- kompozice
- barvy
- nefunkční vyprávění
- nezajímavé postavy
- zmatečnost
Stíny zapomenutých předků
Cienie zapomnianych przodków
De gångna generationernas skugga
De vuurpaarden
Elfelejtett ősök árnyai
Feuerpferde
Fortidens skygger
Hi no Uma
La sombra de nuestros antepasados olvidados
Le ombre degli avi dimenticati
Les Chevaux de feu
Los corceles de fuego
Menneitten sukupolvien varjot
Os Cavalos de Fogo
Sayehaye Niakane Faramoosh Shodeye Ma
Senke zaboravljenih predaka
Shadows of Forgotten Ancestors
Shadows of Our Ancestors
Sombras del pasado
Stis skies ton xehasmenon progonon
Tiene zabudnutých predkov
Tini zabutykh predkiv
Сенките на забравените прадеди
