Recenze filmu Společnost mrtvých básníků

Komentáře a recenze 26

Chrustyn

44 045 bodů •13. 6. 2009

8

Hodně upovídaný a v některých částech dost pomalý snímek, který vyzdvihují skvělé herecké výkony mladých herců a dost možná životní role Robina Williamse, kterému vážné role sedí stejně jako ty komediální. Kvůli zdlouhavosti jsem chtěl dát původně jen 3* ale konec mě přesvědčil o té čtvrté.

Pete69

33 039 bodů •27. 9. 2018

7

Podařenáý film o studenetech filozofické fakulty. Hodně si pro sebe utrhnul Robin Williams, který je ve vážné roli skvělý a opravdu mu to sedlo. Film je takový devadesátkový, šedivý a ne moc nablýskaný, což mě osobně nevadí. Koukatelný snímek s dobrými hereckými výkony. 70%.

Sheldon

16 079 bodů •19. 4. 2020

9

V Americe hodně kultovní film mezi americkými intelektuály, který samozřejmě natočil Australan. Inu, tak už to bývá. Film o bourání konvencí a konci jedné éry, kterou si idealizujeme díky hezkým ženským šatům a Campbellovým polévkám. Příběh mladých kluků a svérázného učitele v podání fantastického Robina Williamse je podle mého soudu ideálním vánočním filmem.

lamps

15 334 bodů •11. 5. 2016

9

Nemusíme být ani básníky, aby nás tenhle úžasný snímek naprosto pohltil a svým poetickým vyprávěním uvrhl do blažené nostalgie. Peter Weir, a za tím si stojím, je jedním z nejlepších žijících režisérů, který když už natočí nějaký film, tak se s velkou jistotou zařadí mezi absolutní špičku v daném žánru. Společnost mrtvých básníků je hodně nenápadný příběh, ovšem s tak vybroušeným zpracováním, vynikajícími herci (Williams!!) a silně emotivním a nádherným zakončením, při němž mi plesalo srdce radostí snad stejně, jako poctěnému učiteli Keatingovi. Přesně takhle vznikají velké filmy, a scénář přitom ani nemusí být napsán ve verších..

hrumsrt

10 935 bodů •11. 6. 2023

7

Peter Weir je zajímavý režisér, který si u všeho, co jsem měl možnost vidět dokáže dobře vyhodnotit takřka ideální balanc mezi takovou hlubší velikostí a patosem.. I když jsem od něj viděl jen novější Truman Show, která je co do obsahu vydatnější a často mám potřebu se k ní v nějaké podobě vracet.. Robin Williams byl vždycky brán jako komik a i když už párkrát někoho napadlo namixovat jeho osobitý projev do něčeho vážnějšího, viz třeba o dva roky dříve Barry Levinson a jeho Dobré ráno, Vietname, tak je to až Peter Weir, kterému můžeme všichni vděčit za to, že poslal Williamse daleko jiným směrem. A kam ho teda nasměroval? Od téhle doby Robin Williams najel na éru postav, jejichž údělem je boj proti konvencím, s nimiž navíc dost často volí poněkud neotřelí způsob taktiky.. Takhle já vnímám jeho největší ztvárněné postavy, zejména pak jeho doktory Malcolma Sawyera a Seana Maguirea, oba jsou to psychiatři ze dvou devadesátkových snímků, které jasně svítí z jeho herecké kariéry.. A přesně takým typem postavy je i zdejší John Keating... V místě, kde slovo konzervatismus a disciplína má stejnou důležitost jako třeba láska, v internátní chlapecké škole, v jejíchž učitelský řadách nám není představen jediný mladý energický pedagog. Do takové školy posílají rodiče v děti, aby od nich měli doma pokoj a proto, že na univerzitě, kdy umístění dítěte na podobnou instituci je pro rodinu cíl a prestiž, které jsou ochotní podřídit všechno. Ve filmu není jediná kladná rodičovská postava, jen řady těch, kteří jsou pyšní na donucení, které se podařilo svým potomkům nastolit, aby z nich vyrostli budoucí prestižní členové společnosti.. Na každém předmětu mají takový studenti pokaždé stejně zapáleného postaršího učitele, který nejspíše selhal v výzkumné činnosti svého oboru, a tak byl donucen dát se na pedagogickou dráhu. Učitelé jsou to podobní, tedy přísní a své studenty zahlcující řadou náročných úkolů.. Když tak na další takovou hodinu, jejíž náplní má být studování národních spisovatelů a důkladné nastudování, co kdo napsal, přijde nový vyučující Robin Williams jako John Keating představující třeba názor, že "neexistuje univerzální názor jak rozumět poezii" je okamžitě jasné, že jeho hodiny budou daleko zajímavější než cokoli dalšího.. Postava Johna Keating je energická a nutí žáky k vlastním projevům, což je takřka přesný opak, co razí ostatní pedagogové na škole.. A platí, že pokud vyučující ukáže žákovy jakýsi projev rebelie a vzepření se konvencím, tak žák za ním půjde.. Takřka každá vyučovací hodina s učitelem Keating, která ve filmu proběhne je skvělá, oplývá ohromnou energií a nutí diváka k zamyšlení.. V tomhle ohledu mi přijde tenhle snímek opravdu jako něco víc. Ovšem Společnost mrtvých básníků nejde jen tímhle směrem, nýbrž představuje i tradiční strasti dospívaní jakými jsou třeba vztahové osudy. I proto se v dá film vnímat jako příklad coming of age žánru, který sice daleko lépe dokresluje vrstevnatost filmu, ale současně mám dojem, že ho pro mě v jistých ohledech bohužel zlehčuje.. Současně je jasně vidět na struktuře, jak snímek začíná od takových nesmělých vod, které diváka lehce vysadí z koncentrace, ovšem postupně graduje a přidává ve všem co si ve svojí rozumné stopáži rozehrává.. Až na závěr exploduje jednou z nejpamátnějších scén vůbec, což má zase dopad zanechat diváka s co nejlepším dojmem a vytvořit i takovou iluzi o jakou pecku jde. Není to tvůrcům výtka, ale současně to neznamená, že sladká tečka utváří celý chod.. Je docela neuctivé štítkovat příběh jedním ústředním tématem, které by nakonec vyznělo asi až moc abstraktně. Všechny dětské postavy, které jsou nám představeny mají až překvapivě odlišitelné problémy a vlastnosti, na nichž pak roste jejich minipříběh. A i když řadu z nich ztvárňují budoucí herecké hvězdy, ani jeden pro mě nevyčnívá nad zbytkem.. Je to zážitek, jaký mě sice rovnoměrně nebavil pořád, ale stojí za to.. P.S. Taky jsem básník. 75%

JosefTomas

9 986 bodů •17. 4. 2017

10

Díky tomuto filmu jsem změnil názor na poezii a styl výuky od Williamse bych jednou rád viděl i na školách, protože opravdu by se něco naučili. "Kapitáne, můj kapitáne." Děkuji, že jste mi otevřeli oči.

Klajnik

9 194 bodů •22. 4. 2017

7

Krásný to konec, který zasáhl. Škoda že film jako celek neměl vyšperkovanější režii i scénář. Vadí mi tyto ucházející zpracování. Konec filmu však zaručil, že si film budu pamatovat, i když mě film jako celek moc nebavil.

Milandob

8 900 bodů •12. 5. 2012

4

najslabsia weirovka co som zatial videl (jeho master a commander je pritom genialita), ktora je pri svojej dlzke obsahovo prazdna, rozohraje sa tu dost dejovych linii ale pri vacsine z nich sa nedozvieme ako skoncia (az na tu hlavnu) a vyprchaju do stratena... a hlavne ja som film videl o 10 rokov neskor (teda skoro vo svojej 30tke) nez som mal... vidiet to vo svojich -nastich urcite by som bol inspirovany a vrhol by som sa do citania poezie....

liborek_

7 283 bodů •11. 7. 2006

8

Bezpochyby jde o velice dobrý film, skvěle natočený, s výborným scénářem a zajímavým podtextem, ale něco mi tam malilinko vadilo nebo chybělo... Těžko přesně pojmenovat co, ale neměl jsem z toho ten pětihvězdičkový dojem jako mnoho lidí tady. Několikrát tu byla zmíněna "nenápadnost" Weirových filmů, ale tenhle kus mi přišel nenápadný až příliš. Místy mi Společnost mrtvých básníků připomněla (vzdáleně) Andersonův film Kdyby.., děj se odehrával ve stejném prostředí a společná byla i touha hlavních hrdinů po svobodném myšlení, vyjádření a nepodléhání ztuhlosti školních řádů (Carpe diem...). Nicméně Společnost mrtvých básníků je přece jen o něčem jiném. Kdyby.. je alegorie, kdežto Weirův film jde do všeho zpříma a bez oklik, má jasnou zápletku, tragické výústění i působivé finále. Moc se mi líbila scéna, kdy student četl úvod do poezie od jednoho ctihodného autora, jenž požitek z poezie měřil takřka matematicky, a především komentář k němu pronesený učitelem Keatigem:"Exkrement... To si myslím o panu J.Evans Pritchardovi, PhD...Neklademe tady nějaké potrubí. Tohle je poezie!! Není to žádná písničková soutěž: 'Mně se líbí Byron - dám mu 42, ale špatně se na něj tancuje...' " Robin Williams v roli Johna Keatinga byl dobrý, ještě víc se mi líbil student, kterého hrál Ethan Hawke. Ve filmu mi ale chyběla nějaká výraznější a poutavější atmosféra. Pěkné 4 hvězdičky.