Chrustyn
43 674 bodů •
10
Perfektně zpracovaná novela Ladislava Fukse s výborným Rudolfem Hrušínským. Kdo knihu četl asi ví co ho čeká, avšak pro neznalce by to mohla být velice těžká podívaná. Neskutečný film.
Komentáře a recenze 45
Dle počtu bodů
10
martin-mickey-stusak
36 593 bodů •
10
Mistrovské filmové dílo Juraje Herze dle literárního počinu autora Ladislava Fuksy s mistrovským hereckým koncertem Rudolfa Hrušínského, který postavu ředitele krematoria Karla Kopfrkingla zvěčnil tak dokonale, že je, stejně jako jeho pojetí Švejka, chtě nechtě, naprosto nepřekonatelné. Jedná se o epickou prózu s grotesktními až hororovými prvky, čemuž dal Juraj Herz režijním umem sobě vlastním ohromnou sílu, čemuž také pomohla kamera Stanislava Miloty. Černobílý obraz byl využit ve vší své dokonalosti a to i s použitím nejrůznějších úhlů obrazu a tzv. rybího oka. Z vnitřního myšlenkového přednesu Kopfrkingla při hlubším vnímání skutečně až zamrazí. Smrt je pojem a žeh osvobozením. Spojení se šílenstvím války důmyslně překonává veškerou absurditu doby právě v rámci psychiky a konání. Likvidace vlastní rodiny a spálení těl je plně v souběhu s nacistickou židovskou otázkou. Tělem a duší je Kopfrkingl hodný člověk a starostlivý otec od rodiny, odmítající násilí ze strachu z války. Jenomže propaganda udělá své a tak podlehne nátlaku, uvěří nadřazenosti a nutnosti zbavení se méněcenných lidí. Matka od rodiny židovka, syn charakterově změkčilý. Dle Tibetské filozofie navíc svůj čin osvětlí jako pomoc pro vyšší zájmy. Do tohoto díla je skutečně nutné se plně ponořit a vnímat každičké vyřčené slovo. Co věta, to myšlenka. Skutečně jde v takovém atmosférickém marasmu své doby o spásu lidstva? Sám Juraj Herz v koncentračním táboře nějaký čas pobyl, takže do snímku určitě přidal i něco svého. Pokud Kopfrkingl či snímek jako celek působí odtažitě, depresivně a zhnuseně, čímž nutí diváka od toho odejít, paradoxně splňuje svůj účel. Atmosféru nacistické doby, právě v kontextu se židovskou otázkou, už asi silněji vytvořit nejde. Reálný svět s iluzemi halucinogenních snů v souběhu s realitou a fikcí. V rámci své metaforické symbolicky docela složité filmové dílo, ale kdo se tomu poddá a nechá se unášet celým vyprávěním, plně se ocitne v duševním strachu židů, co bude dál. Snímek, který by měl být vlivem své výpovědi ceněn zlatem.
Pete69
32 609 bodů •
7
Koncert Rudolfa Hrušinského, který mluví snad v 60% filmu. Příběh jen pomalu graduje, ale o to více se napínavé to je. Knihu jsem nečetl, takže jsem úplně nevěděl, co se z toho vyvine. Neříkal bych tomu horor, spíše psychologické drama, nebo takový Český Film Noir.
xxmartinxx
22 532 bodů •
10
Jistě jeden z nejlepších českých filmů. Nápaditá režie, skvělá atmosféra, výborný Hrušínský. Takových máme málo.
muzz
18 035 bodů •
8.5
Jeden z vrcholů české kinematografie. Brilantní režie tehdy mladého a talentovaného Juraje Herze, vynikající herecké výkony všech zúčastněných, navíc použitý zvláštní slovník Ladislava Fuchse, dokreslující atmosféru (čarokrásná, líbezná, aj.) :)
V českém filmu byl zde poprvé použit extrémně širokoúhlý objektiv, tzv. rybí oko. Tvůrci se ho nemohli nabažit a hrozilo, že bude použit na celý film. Nakonec pouze ve scéně z krematoria, kde Kopfrkingl nahání synáčka mezi rakvemi :)
Sheldon
16 079 bodů •
10
Kromě technického zpracování je hlavní výhrou filmu herecký výkon Rudolfa Hrušínského, který se však ukázal pro natočení filmu velmi nevyzpytatelným hercem. Hrušínský roli chtěl odmítnout, ale nikoliv kvůli tématu, ale právě kvůli zpracování. Technický scénář ho vyděsil, protože měl pocit, že nedostane vůbec prostor ke hraní. Je to pár let zpátky, co jsem četl v jednom zahraničním filmovém magazínu o filmech Sama Peckinpaha, které jsou dodnes nesmírně živé. Autor článku rozebíral právě střihovou skladbu a počet záběrů a dopracoval se k podobnému číslu, jako má Herz ve Spalovači mrtvol. Oba filmaři tak invenčně předběhli dobu, ve které tvořili. Podle vzpomínání režiséra trvalo Hrušínskému celé 3 dny, než k němu získal důvěru. Poté se oba spřátelili. Problém nastal během okupace sovětskými vojsky, kdy pan Hrušínský odjel z Prahy, nikomu o tom nedal vědět a film ještě nebyl hotov. Nakonec však film dotočil.
Spooner
15 878 bodů •
10
Opravdu jeden z vrcholů českého filmu. Mrazivý výkon Rudolfa Hrušínského, bezchybná kamera a střih. No prostě tomuto filmu se nedá snad nic vytknout. Kéž by se u nás tak kvalitní filmy točily i dnes.
lamps
15 317 bodů •
10
Společně s Markétou Lazarovou zřejmě největší poklad, jaký kdy z československé kinematografie vzešel. Mistrovská režie diktuje příběhu velmi sugestivní a neskutečně deprimující atmosféru, která je ještě prohloubena geniální až nadpozemskou (jako tradičně) Liškovo hudbou a dnes slavným "rybím okem" uvnitř kamery, jehož zásluha na konečné umělecké i emocionální působivosti snímku je nevyčíslitelná. O zbytek se pak stará úlisný a nekonečně řečnící Rudolf Hrušínský, který vystihl svou knižní postavu natolik věrohodně, že i samotnému Fuksovi musel z jeho výkonu přebíhat mráz po zádech. Šokující, filmařsky nadčasové a myšlenkově objemné dílo, které zanechá v trpělivém divákovi tolik pocitů, dojmů a postojů, že jediným východiskem je opakované zhlédnutí. Jeden z mála případů, kdy stavím filmové zpracování nad úroveň knihy.
filmfanouch6
12 644 bodů •
10
Rok 1968 a režisér Juraj Herz adaptující novelu Ladislava Fukse z roku 1967. Herz vzal Fuksovu knihu, společně s ním napsal scénář pro filmovou adaptaci, následně jí i natočil... a vypustil do světa jeden z nejlepších českých filmů všech dob! Spalovač mrtvol je něco naprosto geniálního. Je to už 51 let a člověku stačí ani ne 10 prstů aby spočítal kolik českých filmů se od té doby mohlo Spalovači mrtvol vyrovnat nebo ho dokonce v kvalitách překonat. V rámci českého filmového rybníčku je totiž Spalovač mrtvol něco tak univerzálního, neobvyklého a tak neskutečně bizarního až kouzelného. Spalovač mrtvol byl v roce 1968 něco skutečně nečekaného a výrazně obohatil historii českého filmu. Je to neskutečně depresivní podívaná, ne všem Spalovač mrtvol svou atmosférou a celkovým gradovaním příběhu sedne, vidět by se ale Spalovač mrtvol měl a to především kvůli tomu, že dokonalé předvádí jak gradovat s napětím. Herzovi tehdy ještě v roce 1968 do práce komunističtí dramaturgové nemluvili a tudíž si Herz mohl do puntíku natočit co chtěl. Herzův rukopis jde vždy poznat u jeho filmů snadno a jestli by se dal přirovnat k nějakému zahraničnímu filmaři tak někoho určitě trkne Alfred Hitchock. Stejně jako Hitchock si Herz vždy především zakládal na mrazivé atmosféře a sem tam i morbidnímu humoru. A tyhle faktory k Spalovači mrtvol sedí jako prdel na hrnec. Od úvodní scény a následných stylových úvodních titulcích (na těch si Herz potrpí viz. Morgiana) je jasné, že divák vidí něco nevídaného, zcela neobyčejného a především hodně zvláštního. A taky parádního. Spalovač mrtvol je mistrovská filmařina v tom nejlepším možném smyslu. Herz totiž dokáže dodat tu nejlepší plně horrovou atmosféru. Hlavní hrdina pan Kolfrkingl od začátku působí tak trochu zvláštně, člověk by mu ale vlastně toho milujícího a věrného otce rodiny. Čím více ale pana Kolfrkingla poznává v průběhu filmu, tím více je mu jasné, že nic není tak jak se zdá. A pan Kolfrkingl nepřestane překvapovat. Rudolf Hrušínský podává jako Kolfrkingl naprosto parádní výkon, který bych v klidu zařadil do seznamu TOP hereckých výkonů všech dob a i ten jeden Oscar by byl možná pro Hrušínského málo. Hrušínský dokáže působit jako hodný tatínek od rodiny, zároveň ale dokáže skvěle zahrát onu svou děsivou zrůdnou polovinu schopnou věcí na které většina lidí nemá žaludek. Herz s Fuksem ale zároveň zvládnuli skvěle vykreslit i mnoho vedlejších postav kde má každá dána svou jasnou charakteristiku a jsou od sebe snadno rozeznatelné. Manželský a zdánlivě dějově nedůležitý pár v podání Vladimíra Menšíka a Míly Myslíkové jsou toho ideálním příkladem. Tohle ale není film, který stojí jenom na hereckých výkonech nebo klasicky šíleně stylizovaném Herzově vizuálu. Staví se tu i kamerovém postupu kde (letos zesnulý) Stanislav Milota často používá rybí oko a nadhazuje divákovi jeden moneyshot za druhým, film dokáže vyděsit i pouhými zvuky a především má famózní střih! Střih, který většinou sází na to, že jede jedna scéna, pan Kolfrkingl mluví monologem pořád ve stejné póze a najednou se ocitneme v další scéně aniž bychom o tom zpočátku měli tušení. Kouzlo střihu využito na maximum a dokonale! A boží je i soundtrack Zdeňka Lišky ze kterého sice mrazí stejně jako z výsledného filmu ale poslouchá se opravdu skvěle. Především je ale na filmu geniální sledovat a poslouchat jak pan Kolfrkingl vnímá svět. Pan Kolfrkingl je fanouškem knihy o Tibetu a rád z ní předčítá. Věří na reinkarnaci a jakožto pracovník krematoria věří, že kremace je obřad pro očištění a osvobození duše po kterém dojde v reinkarnaci. Pan Kolfrkingl tak věří, že kapři, kteří jsou během vánočních svátků zabiti pro štědrovečerní večeři se vrátí v novém těle. Zároveň ho napadá myšlenka, že jeho kočka Roxana už možná kaprem byla a reinkarnovala se jako kočka. Pan Kolfrkingl je onou myšlenkou reinkarnace až posedlý a tudíž smrt nebere jako kdovíjak vážnou věc, protože dle něj reálně nejde o konec cesty ale o očištění duše a začátek cesty nové. Zároveň se ale odehráváme v 30. letech a pan Kolfrkingl je veteránem 1. světové války (k 2. světové válce ještě nedošlo, proto se označuje jen jako Velká válka). Hned krátce po začátku filmu zjistíme, že Kolfrkingl a jeho přítel podporují Adolfa Hitlera a jeho nacisty. Háček je ale v tom, že Kolfrkinglova žena je částečně židovka a tím pádem i jejich děti. A to je trochu problém, protože Hitler věří v čistou rasu. A právě zde když už divák ví jakých věcí je ve skutečnosti Kolfrkingl schopný a divák ví, že s ním něco není pořádku čeká co se stane dál. A divákovi se tomu skutečně věřit nechce i když to Kolfrkingl vše ve své hlavě vlastně dost pravděpodobně myslí dobře Pan Kolfrkingl totiž chce svůj Tibet. A jako svůj Tibet začne vnímat svět čisté řasy. Zároveň zvažuje možnost, že by on sám mohl být reinkarnací Dalajlámy. A i když má svou rodinu skutečně rád, čistý svět a jeho Tibet je pro něj ve finále přednější. Ale i když už víme, že pan Kolfrkingl není čistá duše, za cizí sukni nejde daleko a je naznačeno mnoho věcí, ve finále se tomu co se v posledních 30 minutách stane věří divákovi fakt těžko... Spalovač mrtvol není možná film pro každého, rozhodně se ale jedná o ukázku dokonalé filmařiny a především skutečně o jeden z nejlepších českých filmů všech dob. A Rudolf Hrušínský by si mohl na místě podat ruku s Anthony Hopkinsem z Mlčení jehňátek. Čistokrevný filmový art, který by se neztratil ani v zahraničí a dost možná to i mohl dotáhnout v roce 1969 na Oscara za nejlepší zahraniční film!
ZkuKol
12 290 bodů •
10
úžasně mrazivé dílo, ve kterém Rudolf Hrušínský prostě exceluje. Už předloha byla vynikající, ale syrový černobílý obraz a citlivě vybraná hudba snad knihu i překonávají. Jenom je škoda občasných zvukových a obrazových efektů, ne vždy sednou, jak mají a snaží se zesílit slova nebo činy, u kterých to opravdu není nutné... 95%